Staré pohlednice a dobové fotografie Praha   Židovské Město Josefov

222 - Staronová synagoga a Židovská radnice

Osobitý stavební charakter pražského židovského ghetta, jeho stísněnost a nevýstavnost nebyl pro pražské vedutisty nikdy inspirativní s výjimkou dvou motivů: Starého židovského hřbitova a Rabínské ulice se Staronovou synagogou a Židovskou radnicí, jak je zachycena i na této pohlednici. Malebnost motivu je tentokrát podtržena atmosférou zimního večera.

BAREVNÁ LITOGRAFIE, KOLEM 1898

223 - Panoramatický snímek zástavby staroměstského břehu lemujícího oblast židovského ghetta

Překvapivě dokládá kontrast tradičního hospodářského a novodobého reprezentativního charakteru nábřeží. Zatímco vpravo již vidíme výstavnou budovu Rudolfina, za ní ještě stojí řada drobných domků periferního charakteru, bývalých sanytráren, káznice, pily a skladů dřeva. Pás staroměstského břehu odděluje od husté zástavby ghetta ulice Sanytrová (dnes 17. listopadu). Ghetto v pozadí vizuálně ohraničují kostely sv. Ducha, sv. Salvátora a sv. Mikuláše.

OBŘÍ POHLEDNICE. SVĚTLOTISK. SNÍMEK KOLEM 1886. K. BELLMANN, 1898

Panoramatický snímek zástavby staroměstského břehu lemujícího oblast židovského ghetta

Na snímku, pořízeném asi o 14 - 15 let později než předchozí snímek, můžeme zaznamenat hned několik podstatných změn: byla odstraněna Lannova pila (sousední Vojtlova dřevná ohrada si počká na svůj zánik až do roku 1907); výstavbu nábřežní zdi dospěla téměř k Jánskému náměstí (v jeho západní části, zcela vlevo, probíhají současně práce na vybudování komory kanalizační shybky v místě budoucího předmostí mostu Sv. Čecha); naproti Rudolfinu, zcela vpravo, již stojí druhá, čerstvě dokončená reprezentativní budova na nábřeží - Uměleckoprůmyslového muzeum; v pozadí pak lze rozeznat první novostavby nových ulic Široké a Mikulášské. Za Vojtlovou dřevnou ohradou a před zdí Starého židovského hřbitova probíhá Sanytrová ulice. Jejímu asanačnímu rozšíření a vyrovnání padne za oběť i část hřbitova.

POHLEDNICE, K. BELLMANN, 1900- 1901

Panoramatický snímek zástavby staroměstského břehu lemujícího oblast židovského ghetta

Na snímku pořízeném o další tři roky později, je nábřežní zeď vybudovaná až po Jánské náměstí resp. Novou Josefovskou německou obecnou školu (vlevo mimo záběr). Zcela vpravo přibyla k dosavadním reprezentativním budovám na nábřeží další, již třetí - Akademické gymnázium. Největší změnu však můžeme zaznamenat v pozadí, kde se nad druhou zástavbou ghetta tyčí první asanační bloky domů mezi Staroměstským náměstím a ulicemi Dušní, Širokou, Mikulášskou a Maiselovou. Již brzy budou zahájeny demoliční práce také na objektech, které stojí v místě vytyčené trasy severní části Mikulášské třídy. Ta bude pak od svého prvního, jižního a již dokončeného úseku ( v pozadí, mezi obloky domů uprostřed) protažena až ke zvýšenému nábřeží a předmostí budoucího mostu Sv. Čecha (zcela vlevo).

O. ZUNA, POHLEDNICE KOLEM ROKU 1903

224 - Židovská radnice a část Staronové synagogy v Rabínské ulici v pohledu
od severu

Předpokládá se, že radnice, původně gotická, stála v těchto místech už začátkem 16. století. Po její renesanční přestavbě následovala v 60. letech 18. století další, barokní, podle projektu J. Schwanitzera (zvaného Schlesinger). Radnice s hlavním průčelím obráceným do Rabínské ulice byla jednou z mála budov bývalého ghetta, jejíž fasáda měla barokní dekorativní charakter, tak častý v ostatních čtvrtích Prahy. Radnice s dřevěnou věžičkou a hebrejskými hodinami, rozšířená o třípatrovou přístavbu v roce 1908, je jedinou světskou stavbou ghetta, která zůstala zachována (viz také obr. 273).

SVĚTLOTISK. DIRMA PHOTOBROM W, KOLEM 1905

225 - Staronová synagoga vystavěná v poslední čtvrtině 13. století

Není jen jednou z nejstarších evropských židovských památek, ale také jednou z nejranějších gotických staveb v Praze. Její úlohu duchovního srdce ghetta dokládá i skutečnost, že nebyla nikdy pojata do souvislé zástavby jako ostatní pražské synagogy. Před jejím zadním průčelím byl dokonce malý tržní plácek, jediné místo zaniklého ghetta, které je možné označit slovem náměstí. Vpravo je vidět část domu čp. 220, zvaného Wedelesův, na nároží ulic Červené a Rabínské. Synagoga, jako jedna z pěti, přežila asanaci a zůstala rovněž zachována.

KOLOROVANÝ SVĚTLOTISK. KOLEM 1900

226 - Pohled do Červené ulice od jihozápadu

Ulice vytvářela v těchto místech severní frontu plácku za Staronovou synagogou. Její pokračování (vpravo) ústilo do Cikánské ulice (viz obr. 228). Název ulice souvisel s červenou barvou řeznických krámků, které zde dříve stávaly (ty se v době pořízení snímku nacházely na severní straně Masařské ulice před Velkodvorskou synagogou). V samém středu uliční fronty poutá pozornost mohutný Moschelesův dům, čp. 167, s hlubokou barokní terasou - oblíbený motiv fotografů, kteří se snažili zachytit osobitou tvář mizejícího ghetta. Oprýskaná omítka svědčí o letité zanedbanosti objektů.

FOTOGRAFICKÁ POHLEDNICE. SNÍMEK PŘED 1903. Z. REACH, 20. LÉTA

227 - Náměstíčko za Staronovou synagogou

V minulosti tržištěm, nazývaným Dřevný nebo Řeznický plácek, podle převažujícího sortimentu trhu. Snímek byl pořízen po zboření celé zástavby za synagogou, zejména domu čp. 164 na rohu Červené ulice (stál vpravo). To umožnilo fotografovi pořídit přímý záběr na zřejmě nejbizarnější stavební skupinu ghetta - barokní Moschelesův dům, čp. 167, na severní straně náměstíčka. Zcela nevyrovnaná výšková úroveň zástavby, která od několikapatrového domu prudce klesala k přízemí a naopak, byla pro ghetto typická.

FOTOGRAFICKÁ POHLEDNICE. SNÍMEK PŘED 1903. Z. REACH, 20. LÉTA

228 - Průhled Červenou ulicí od jejího vyústění do ulice Cikánské k plácku
za Staronovou synagogou

Na snímku vidíme jednu z typických ulic ghetta, kde bývalo pro její výhodnou polohu ve směru východ-západ přece jen trochu více slunce než v těch příčně probíhajících. Vpravo, za domem čp. 172, stojí mohutný třípatrový barokní Moschelesův dům s terasou, čp. 167, za ním je boční stěna původně gotického a renesančně přestavěného Wedelesova domu, čp. 220, na nároží ulic Červené a Rabínské. Při nedávné povodni v roce 1890, která ghetto zaplavila, dosahovala voda do poloviny přízemních oken. Domy v této ulici budou zbořeny v letech 1903 – 1905.

SVĚTLOTISK. K. BELLMANN, 1897

229 - Střelná ulička

Patřící do katastru Starého Města, v pohledu od ulice Dušní k Cikánské. Celá oblast židovského ghetta s přilehlými částmi Starého Města byla bohatá na slepé uličky a průchodní domy. Jedním z nejznámějších byl pavlačový třípatrový dům U Šišlingů, čp. 890, mezi ulicemi Střelnou a Cikánskou. Byl součástí bloku domů obklopujících kostel sv. Ducha, ostrůvku křesťanské zástavby oddělující západní a východní část ghetta. Uličkou vlevo, před domem čp. 891 s obchůdkem V. Kratochvíla, bychom se dostali na plácek před kostelem sv. Ducha. Dlouhý dům čp. 889, s čtyřikrát prolamovaným průčelím (vpravo), stojí na nároží Dušní ulice. Oba domy na pravé straně budou zbořeny v letech 1909-1911. Dům vlevo pak, jako jeden ze tří posledních ze staré zástavby kolem kostela (viz obr. 233), o tři roky později.

FOTOGRAFICKÁ POHLEDNICE. SNÍMEK PŘED 1909. Z. REACH, 20. LÉTA

230 - Nároží bývalých ulic Dušní a Vězeňské se Španělskou synagogou

Ta byla vystavěna podle návrhu I. Ullmanna a J. Niklase v maurském slohu v 2. polovině 19. století na místě nejstarší synagogy pražské židovské osady zvané Stará škola. Celá skupina židovských domů synagogu obklopujících vytvářela samostatný okrsek ghetta, který s jeho západní částí nikdy nesplynul. Domy U staré školy byly zbořeny převážně v letech 1911-1912. Za synagogou, na nároží pozměněné ulice U Staré školy a Vězeňské, se na již zvýšeném terénu právě dokončuje dům n.čp. 115, vystavěný dle projektu J. Dneboského. Rohový dům s klasicistní fasádou bude, jako poslední ze staré zástavby, zbořen v roce 1935.

FOTOGRAFICKÁ POHLEDNICE. SNÍMEK 1912. Z. REACH, 20. LÉTA

231 - Průhled severní částí Cikánské ulice k Janskému náměstí

Ulice Cikánská byla jednou z bočních ulic protínajících ghetto v severojižním směru. Její zástavba nevynikala architektonickou výstavností, ale podobně jako jinde v ghettu, byla ve fasádách střídmá a nevýrazná. Typickým prvkem byly průběžné římsy oddělující patra a strohé římsy nad okny, chránící okenní tabulky, umístěné po barokním způsobu v líci, před stékáním dešťové vody. Vlevo za domy čp. 190, 191, 192 a před domem čp. 884 (s lucernou) ústí do Cikánské ulice Rabínská. V pozadí vidíme část jednopatrového domu čp. 875 na Janském náměstí (viz obr. 139). Domy na levé straně ulice budou zbořeny v letech 1905-1906.

FOTOGRAFIE. 1902

232 - Průhled Vězeňskou ulicí od Kozího náměstí

Zachycuje vpravo původní zástavbu okrsku U Staré školy, vlevo je již nová poasanační zástavba ulice na zvýšeném terénu. Obě úrovně jsou odděleny zábradlím a spojeny schůdky. Ulička vpravo, podél domů čp. 860 a 150, vede k synagoze U staré školy. Jednopatrová fara U sv. Ducha, čp. 894, za skupinou čtyř domů, čp. 147, 146, 144 a 143, zde bude stát nejdéle - až do roku 1933, zbývající stará zástavba bude zbořena v roce 1912. Na severní straně ulice (vlevo) již stojí nové domy n.čp. 910-914 z let 1905-1906. V pozadí vidíme zřetelně další dva domy z poasanační zástavby - vlevo n.čp. 66 z roku 1904, na nároží ulic Mikulášské a Široké, projektovaný J. Vejrychem, a vpravo n.čp. 124 (za budovou fary) z roku 1908, na nároží ulic Široké a E. Krásnohorské, postavený dle projektu F. Niklase.

FOTOGRAFICKÁ POHLEDNICE. SNÍMEK 1909. Z. REACH, 20. LÉTA

234 - Průhled Dušní ulicí ke kostelu sv. Ducha

Ulice je zachycena v místech, kde se křesťanská a židovská zástavba prolíná a do Dušní ulice ústí dvě příčné úzké uličky - vpravo židovská Masařská, vlevo křesťanská Bílkova. Vlevo v popředí také vidíme jednopatrový dům U Bílků, čp. 861, zdobený barokní kartuší, který dal boční ulici jméno. (Původně slepá Bílkova ulice byla protažena do Cikánské po zboření objektů čp. 855 a 856 v letech 1901-1902, viz obr. 143.). Domy postupující zprava až ke kostelu sv. Ducha mají čp. 186, 888, 889, 893 a budou zbořeny v letech 1911-1914. V popředí vidíme jednu z veřejných studní se zajímavě řešeným zastřešením.

ČTYŘBAREVNÁ AUTOTYPIE. DLE OLEJOMALBY J. MINAŘÍKA, 1907. F. J. JEDLIČKA, 1915

235 - Nádvoří domu v okrsku U Staré školy, čp. 156

Blok domů středověkého původu, které měly renesanční pavlače, barokní mansardy a vytvářely půvabná zákoutí oživená provozem drobných živností, svíral ve svém středu nádvoří, které bylo spíše malým náměstím. Prostorný dvůr byl na rozdíl od ostatní převážně stísněné zástavby vzdušný a prosvětlený. Zdá se, že zde fotograf nestál o stafáž - postačil mu námět sluncem zalitého dvorního traktu. Kromě ženy u necek, která nejspíš skončila s praním, si ho nikdo nevšímá. Vzadu vystupuje zeď domu čp. 287. Také tento snímek byl pořízen nedlouho před zbořením objektu v roce 1911.

BAREVNÁ FOTOLITOGRAFIE. SNÍMEK 1908. MONOPOL, PRAVDĚPODOBNĚ 30. LÉTA5

236 - Dům na nároží ulic Masařské a Cikánské, čp. 180 a 182

Měl půvabné členité nádvoří s barokní pavlačí a vnějším krytým schodištěm, které bylo jedním z nejtypičtějších stavebních prvků bývalého židovského ghetta. Rovněž tento dům, jako mnoho jiných, patřil v minulosti bankéři J. Bassevimu. Byl možná jedním z těch v okrajových částech ghetta, které kdysi patřily protestantským exulantům a které Bassevi koupil po roce 1621. Nádvoří se stalo těsně před asanací jedním z nejoblíbenějších motivů malířů, ale i fotografů mizející Prahy. Dům byl zbořen v roce 1910.

ČTYŘBAREVNÁ AUTOTYPIE. DLE OLEJOMALBY J. MINAŘÍKA, 1907. F. J. JEDLIČKA, 1915

238 - Jižní strana Hampejské ulice s domy čp. 229, 231, 232 a za stromem 234

Pořízení snímku bylo umožněno zbořením protějšího objektu čp. 230 v roce 1907. Zeď vpravo ohraničuje Starý židovský hřbitov. Ulice pokračuje doprava obloukem kolem hřbitova a Klausové synagogy a po dalším, již rovném průběhu, ústí do ulice Rabínské. Zjevnými stavebními prvky, jakými jsou např. sdružená okna, prozrazují domy Hampejské ulice v sešlých fasádách středověký původ. Jak již název napovídá, byla ulice tradičním sídlem vykřičených domů, nikoliv však jediná, kde se v ghettu a bezprostředním okolí provozovala prostituce. Dalšími známými místy byly ulička V kolnách, nároží ulic Josefovské a Kaprové, téměř celá ulice Valentinská, ulička U milosrdných (viz obr. 147), hospoda U Denice v Rabínské ulici atd. Domy na snímku byly zbořeny roku 1909.

SVĚTLOTISK K. BELLMANN, 1909

239 - Blok domů (zleva čp. 221, 222, 223 a 225) v Rabínské ulici

Proti průčelí Staronové synagogy, mezi ulicemi Břehovou (v popředí) a Hampejskou (v pozadí), je ukázkou typicky střídmého stavebního stylu ghetta. Tyto domy byly postaveny, resp. upravovány v 1. polovině 19. století, kdy právě v této západní části ghetta byly zastavovány poslední proluky, domy zvyšovány a pozemky zahušťovány přístavbami. Snímek nám ukazuje jeden z posledních ještě přetrvávajících ostrůvků staré zástavby v době, kdy v pozadí již stojí jižní strana nové Široké ulice a také Pařížská třída je zcela dokončena. Domy budou zbořeny v roce 1909. Na jejich místě bude v letech 1910-1911 postaven moderně řešený nájemní dům, n.čp. 41, se střídmým užitím dekorativních prvků od R. klenky a F. Weyra.

FOTOGRAFICKÁ POHLEDNICE. SNÍMEK 1909. Z. REACH, 20. LÉTA

240 - Nejzápadnější část Josefovské třídy

Kdybychom ze stanoviště fotografa na následujícím snímku postoupili až za přístavbu krámků při hřbitovní zdi, ocitli bychom se na místě, které zachycuje tato pohlednice. Vpravo, za domem čp. 20 s lucernou na nároží, začíná slepá Pinkasova ulička, která vede kolmo na Josefovskou k Pinkasově synagoze (viz. obr. 248). Za ní stojí dům čp. 8 a další objekty na Valentinském plácku tak, jak je vidíme na obr. 242. Plakáty na domě čp. 19 (vlevo) oznamují přestěhování obchodu K. Langa do jiného objektu v ulici. Fotografovi kromě všudypřítomných dětiček ochotně pózují také tři muži. Dle nápisu na rubu pohlednice stojí uprostřed stavitel Lehký (jde pravděpodobně o Emanuela L., zároveň také projektanta kanalizace). Demoliční práce v této části ghetta proběhnou v roce 1908.

FOTOGRAFICKÁ POHLEDNICE. SNÍMEK 1907. Z. REACH, 20. LÉTAa

242 - Valentinský plácek

Při souběhu ulic Josefovské, Kaprové (vpravo) a Valentinské, na jejímž konci stál fotograf tohoto snímku. Náměstíčko bylo jedním z míst dotyku židovské a křesťanské Prahy. Členitá a výškově rozmanitá skupina domů v severní části náměstíčka, čp. 11, 10, 9 a 8, patřila do katastru Josefova. Za domem čp. 8 (zcela vpravo) byl vstup do Pinkasovy uličky, která vedla k Pinkasově synagoze. Domy na snímku zde stály až do roku 1907. Na jejich místě je dnes zadní trakt budovy Filosofické fakulty Univerzity Karlovy a severní část nové Valentinské ulice.

FOTOGRAFICKÁ POHLEDNICE. SNÍMEK 1902. Z. REACH, 20. LÉTA

243 - Vetešnický krámek Mojžíše Reacha v přístavku ve zdi, která oddělovala západní konec Josefovské ulice od židovského hřbitova (viz obr. 241)

Pražské ghetto bylo proslulé množstvím vetešnických krámků podobných tomuto. "Co díra ve zdi, to krám vetešnický", říká spisovatel I. Herrmann, když popisuje v roce 1902 život v bývalém ghettu. U židovských vetešníků se prý dalo sehnat úplně všechno, od starožitností a vzácných tisků přes oděvy a věci denní potřeby po nejrůznější bezúčelné harampádí. Kromě těch, kteří měli své stálé krámy, se mnozí za obchodem vydávali jen s rancem, popřípadě s károu, s provozním kapitálem jedné až dvou zlatek. Neustále procházeli ulicemi a dokázali proslídit každý kout ghetta, aby k večeru ukončili den ziskem alespoň několika krejcarů, postačujících k nuznému živobytí.

FOTOGRAFICKÁ POHLEDNICE. SNÍMEK ASI 1898. Z. REACH, KONEC 20.LET

245 - Část severní fronty Josefovské třídy mezi ulicemi Rabínskou (vlevo)
a Šmilesovou (mimo záběr vpravo)

V minulosti také nesla jméno Široká, které převzala i současná ulice na jejím místě. Přestože byla nejširší ulicí ghetta, teprve odbourání protější strany ulice v letech 1896-1898 umožnilo pořízení snímku s tak velkým odstupem. Vlevo na vystupujícím nároží Rabínské ulice stojí dům čp. 264, protější nároží zaujímá dům čp. 95. V něm prý byl jeden z nejelegantnějších a nejnákladněji zařízených nevěstinců v ghettu i celé Praze, detektiva a konspiranta J. Friedmanna. Domy na snímku budou zbořeny v roce 1905. Tři zprava, čp. 105 (část), 104 a 98, můžeme vidět při jejich demolici na obr. 258.

FOTOGRAFICKÁ POHLEDNICE. SNÍMEK KOLEM 1900. Z. REACH, 20. LÉTA

246 - Další část severní fronty Josefovské třídy

Na snímku uprostřed vidíme blok čtyř domů, čp. 127, 126, 125 a 124, mezi ulicemi Šmilesovou (vlevo) a Cikánskou (vpravo). Nárožní dům čp. 127 stojí v místě, kudy povede po jeho zboření trasa nové Pařížské třídy – viz obr. 268. Josefovská třída dále pokračuje kolem domu čp. 900 na nároží ulic Cikánské a Kostelní až ke křižovatce s ulicemi Dušní a Vězeňskou (vpravo, již mimo záběr). Přestože šlo o nejrušnější ulici ghetta, její zástavba nebyla architektonicky reprezentativní - domy byly totiž v 19. století upravovány. Lhostejnou demolicí v letech 1903-1905 bez jakéhokoliv průzkumu zaniklo mnoho cenných informací o středověkém stavebním vývoji ghetta. Protější, zde již zbořenou jižní stranu ulice můžeme vidět na snímku následujícím.

FOTOGRAFICKÁ POHLEDNICE. SNÍMEK KOLEM 1900. Z. REACH, 20. LÉTA

247 - Jižní strana Josefovské třídy

Byla svými asi 400 metry nejdelší komunikací Židovského Města. Na západě ústila do Kaprové ulice, na severovýchodě pak na ni navazovala ulice Vězeňská. Snímek pořízený krátce před demolicí její jižní uliční fronty názorně dokládá, jak živá tato ulice bývala. Tři domy zprava mají čp. 92, 91 a 90 (ve starém domě na je ho místě bydlel kdysi rabbi Löw [asi 1520-1609] - tvůrce pověstného Golema). Za nimi ústí do Josefovské třídy původní ulice Meislova. V pozadí před domem čp. 115 vystupujícím do ulice vidíme budovu Nové synagogy s vysokými okny, čp. 113. Všechny domy na snímku budou zbořeny v letech 1896-1898.

FOTOGRAFICKÁ POHLEDNICE. SNÍMEK 1896. Z. REACH, 20. LÉTA

248 - Slepá Pinkasova ulice

Vycházela z Josefovské třídy a směřovala k stejnojmenné synagoze (viz obr. 249) a Starému židovskému hřbitovu. Vpravo vyčnívá do ulice arkýř synagogy, v pozadí za hřbitovní zdí vidíme roh budovy Uměleckoprůmyslového muzea, postaveného na části pozemku hřbitova. Zajímavostí úzké a tiché uličky je, že zde začínalo u domu židovského Pohřebního bratrstva, čp.1 (v pozadí před zdí), číslování domů ghetta, existující již před rokem 1770. Domy po levé straně, čp. 1-5 a 8 (nárožní), jsou z 2. poloviny 18. století, kdy po zničujícím požáru v roce 1754 byly vystavěny nově. Vpravo vidíme dům čp. 20 s lucernou. Také zde se nechal vyfotografovat stavitel Lehký - není vyloučeno, že v souvislosti s jeho účastí na asanačních pracích. Domy v ulici budou zbořeny v letech 1907-1908.

FOTOGRAFICKÁ POHLEDNICE. SNÍMEK 1906. Z. REACH, 20. LÉTA

249 - Západní průčelí Pinkasovy synagogy, čp. 23, původně obrácené
do Pinkasovy ulice

Synagoga vznikla již v 2. polovině 15. století jako pozdně gotická. Byla pojmenována po rabínovi J. Pinchasovi, který ji údajně založil. Nejvýznamnější byla její renesanční přestavba - tato podoba jí v podstatě zůstala dodnes. Budovu synagogy vidíme již po odbourání okolních domů v roce 1908 a po zvýšení terénu asi o 2 m. Vlevo za zdí jsou vidět stromy na Starém židovském hřbitově. Lze ocenit, že synagoga nebyla zbořena, i když svým nárožím značně přesahovala striktně stanovenou uliční čáru poasanační Široké ulice. Synagoga byla od konce 19. století několikrát restaurována, dnes je v ní památník židovských obětí nacizmu z Čech a Moravy.

SVĚTLOTISK. K. BELLMANN, KOLEM 1909

250 - Židovské lázně

Již od 15. století stály židovské lázně v místech mezi ulicemi slepou Goldřichodvorskou a Sanytrovou na samém okraji ghetta. Lázně na snímku s průhledem na letenský svah s Hanavským pavilonem se nacházely v bloku mezi uličkou vedoucí k hřbitovu a Sanytrovou ulicí. Nebyly jediné, další bychom našli např. v domě sousedícím s Novou synagogou v Josefovské třídě. V životě Židů neměla lázeň jen funkci očistnou, nýbrž i rituální. Oba objekty na snímku, čp. 274 (vlevo), a samotná budova lázní, čp. 208 (vpravo), byly zbořeny v roce 1905 a 1908. Budovy lázní stejně jako synagogy, vedle nichž se často nacházely, bývaly oblíbeným námětem pohlednic.

ČTYŘBAREVNÁ AUTOTYPIE. DLE OLEJOMALBY J.MINAŘÍKA, KOLEM 1905. F. J. JEDLIČKA, 1915

251 - Hřbitov pražského židovského obyvatelstva

Na tomto místě byl založen v 1. polovině 15. století náhradou za původní židovský hřbitov v oblasti dnešní Vladislavovy ulice na Novém Městě. Ani ten však nebyl nejstarší. Údajně již v 11. století existovalo pohřebiště při osadě Židů v okolí dnešního Újezda na Malé Straně. Nový hřbitov, zpočátku o hodně menší, byl postupně rozšiřován přikupováním přilehlých pozemků. Po určité době, kdy hřbitovní areál nebylo možné již dále zvětšovat, začali se nebožtíci pohřbívat do nových vrstev půdy navážených na staré. Náhrobní kameny byly ovšem z předešlé vrstvy většinou vyzdviženy - tak došlo k jejich hromadění a těsnému seskupování, což je pro pražský židovský hřbitov typické. Na hřbitově se nachází kolem 12 tisíc náhrobků. Nejstarší je lékaře, básníka a rabína Avigdora Kary z roku 1439. Od roku 1787 se zde nepohřbívá.

KOLOROVANÝ SVĚTLOTISK. UNIE PRAHA, KOLEM 1905

252 - Třikrát zalomené nároží ulic Úzké (vlevo) a Jáchymovy (vpravo)

Bylo tvořeno v proporcích ghetta mohutnými spojenými renesančními domy U Vápenice a Trefanovského, čp. 61 a 62, které však měly prosté fasády upravované v 19. století. Seskupení tří hmot vytvořilo zajímavé náměstíčko, jehož osobitý charakter dotvářely obchůdky v přízemí a kandelábr pumpy se svítilnou plynového osvětlení. Na levém nároží měl obchod se smíšeným zbožím A. Plass, který se po zboření domu v roce 1897 přestěhoval do domu čp. 32 (viz obr. 253). v domě U Vápenice byla kdysi první univerzitní kolej v Praze. Stalo se tak poté, co Karel IV. získal dům od Žida Lazara a následně ho daroval vysokému učení.

ČTYŘBAREVNÁ AUTOTYPIE. DLE OLEJOMALBY J. MINAŘÍKA, PŘED 1897. F. J. JEDLIČKA, 1915

253 - Nároží ulic Kaprové a Úzké

Dům čp. 32 patřil ještě ke katastru Starého Města, objekt za ním, čp. 59 (vpravo), byl již v katastru Josefova. Vlevo směřuje křesťanská Kaprová ulice na západ k nábřeží, vpravo nahlížíme do židovské Úzké ulice. Snímek byl pořízen z již navýšeného terénu (ohraničeného zábradlím) na místě zbořeného domu čp. 30. Z obchůdků upoutá naši pozornost krámek se smíšeným zbožím A. Plasse (viz také obr. 252) s reklamními tabulemi Maggi a Kolínské kávy, a obuvnictví V. Gráfa s kolekcí vystavených holinek. Při troše fantazie si můžeme představit i původní ulici – svými třemi metry byla skutečně úzká. Nárožní objekt byl zbořen v roce 1905.

FOTOGRAFICKÁ POHLEDNICE. SNÍMEK KOLEM 1903. Z. REACH, 20. LÉTA

254 - Západní strana rušné Úzké ulice v pohledu k Josefovské třídě

Původně se ulice jmenovala Zlatá. Jako na předchozích snímcích, také zde si fotograf zřídil stanoviště na místě již zbořených domů na protější straně ulice, o několik metrů jižněji od obnažené Meislovy synagogy. Vysoké, původně gotické domy v úzké a věčně tmavé ulici musely působit stísněným dojmem. Zde ovšem vidíme jejich sluncem zalité střídmé fasády s řadou vysokých oken a v přízemí s neodmyslitelnými obchůdky a krámky s veškerým možným a představitelným zbožím. Hned zleva, u čp. 55, si můžeme zblízka prohlédnout živnost handlíře s obnošeným šatstvem, opodál jsou zase vystaveny džbány, hrníčky a jiné porcelánové zboží v domě čp. 53, jehož fasáda, zřejmě nedávno obnovená, ostře kontrastuje se sešlostí průčelí okolních objektů. Majitel se z jeho nového vzhledu dlouho nepotěší, také tento dům bude, včetně okolních, v roce 1905 zbořen. Uprostřed uliční fronty stojí třípatrový dům, čp. 50, se třemi zajímavými vikýři se sdruženými otvory. Průhled ulicí uzavírá v příčné Josefovské třídě dům čp. 264 (viz obr. 245).

FOTOGRAFICKÁ POHLEDNICE. SNÍMEK 1902. Z. REACH, 20. LÉTA

255 - Meislova ulice v pohledu od Staroměstského náměstí k severu
(opačný pohled viz obr. 257)

Vycházela z náměstí v místě vedle kostela sv. Mikuláše a po několika téměř pravoúhlých zalomeních vyústila do Josefské. Snímek zachycuje její nejširší místo u Kostečné ulice. Vpravo vidíme jeden ze dvou renesančních paláců bankéře J. Basseviho, čp. 74, které byly ke ghettu připojeny až v 17. století. V domě U rajských jablek, čp. 78, za Kostečnou ulicí je hotel Flussek. Dům za ním má průchod - ten vede k Nové synagoze a na Josefskou třídu. Pokračující a doleva zalomenou ulicí bychom se dostali jednak na Josefovskou třídu, jednak k Meislově synagoze, skryté uprostřed bloku za domy vlevo (čp. 75, 76 a 77). Domy na snímku budou zbořeny v první asanační vlně v letech 1896-1897.

FOTOGRAFICKÁ POHLEDNICE. SNÍMEK 1895. Z. REACH, 20. LÉTA

256 - Meislova synagoga

Původně pozdně renesanční stavba, byla založena Mordechajem Meislem, bohatým obchodníkem a primasem Pražské židovské obce v roce 1590. Byla skryta v nitru bloku mezi ulicemi Jáchymovou a Josefovskou, s přístupem z ulic Meislovy a Úzké. Po zboření domů na východní straně Úzké ulice vznikla na jejich místě nová ulice (s pozměněnou transkripcí) - Maiselova. Snímek zachycuje synagogu se zdobným západním průčelím po novogotické přestavbě (v letech 1893-1905) již v této nově vytvořené komunikaci. Je obklopena novou poasanační zástavbou, vzniklou v prvních pěti letech 20. století.

SVĚTLOTISK. F. J. JEDLIČKA, KOLEM 1907

257 - Původní Meislova ulice v pohledu ke Staroměstskému náměstí

Průhled ulicí na jejím konci uzavírá dům čp. 935 na nároží Meislovy ulice a Staroměstského náměstí. Zbořením tohoto a sousedního domu čp. 934 bude v roce 1896 zahájena asanace ghetta (viz obr. 259 a 261). Tudy povede, přibližně v linii jižní části původní Meislovy ulice, trasa příští Mikulášské třídy (viz obr. 268 a 269). Zatím ještě stojí renesanční palác bankéře J. Basseviho, čp. 73 (vlevo), a za ním další dva domy, čp. 72 a 71; na pravé straně pak dům čp. 70 na rohu Jáchymovy ulice; malý patrový domek s otevřeným schodištěm, čp. 277, bývalá celnice (kde se vybíral akcíz - potravní daň na hranici Starého a Židovského města) a celý komplex benediktinského kláštera za ním. Celá ulice bude zbořena v letech 1896-1897.

FOTOGRAFICKÁ POHLEDNICE. SNÍMEK 1895. Z. REACH, 20. LÉTA

nahoru    2