Staré pohlednice a dobové fotografie Praha   Staré Město 1/3

113 - Staroměstský orloj na jižní straně radniční věže

V roce 1410 ho sestrojili Mikuláš z Kadaně a astronom J.Šindel. Již v původní verzi byl znamenitou ukázkou astronomických znalostí a konstrukčního umění. Teprve v roce 1490 převzal orloj do péče Jan z Ruože, zvaný mistr Hanuš, uváděný dříve jako jeho vynálezce. Orloj zdokonalil přidáním hodinového ciferníku, ukazatelem kalendářních dat a zřejmě i figurky kostlivce. Dalším významným správcem orloje byl od roku 1552 J. Táborský z Klokot, který stroj zdokonalil po astronomické stránce a zanechal rukopis Sprawa o orloji Pražském 1570, kde popisuje jeho funkci. Pochodující apoštolové byli k orloji přidáni až v 18. století. V roce 1866 opravil zchátralý a předtím dlouhou dobu nefungující orloj R. Božek. Výtvarná výzdoba z té doby je dílem malíře J.Mánesa. Originál spodní kalendářní desky je dnes v Muzeu hl. města Prahy, na orloji je její kopie od E. K. Lišky. Při požáru radnice v roce 1945 značně utrpěl i orloj. Do chodu byl znovu uveden v roce 1948.

BAREVNÝ SVĚTLOTISK. KOLEM 1900

114 - Bývalá C. a k. pěchotní kadetní škola u Prašné brány

Stála v místech dnešního Obecního domu, hotelu Paříž, paláce Obchodní a živnostenské komory a pojišťovny Allianz. Budovy na snímku byly původně součástí Králova dvora, který v roce 1380 nechal vystavět král Václav IV. jako svou druhou rezidenci. Pobývali v něm i další čeští panovníci až po Vladislava Jagellonského, který v roce 1484 přesídlil zpět na Pražský hrad. Budovy se několikrát přestavovaly, v 17. století pro arcibiskupský seminář a po roce 1777 pro kasárny s kadetkou. V roce 1900 se kadetka přestěhovala do nového objektu na Hradčanech. V chátrajících prostorách staré kadetky nějakou dobu hostovaly cirkusy, v zimě tu ve dvoře bývalo kluziště. Po roce 1902 byly budovy zbourány a současně také odstraněna socha císaře Františka Josefa I., která stála u zdi kasárenského dvora. Existenci dvora připomíná dnes Králodvorská ulice.

BAREVNÁ LITOGRAFIE. BRATŘI KÜNZLIOVÉ, CURYCH, 1898

115 - Prašná brána s přilehlými krámky a kostelem sv. Vojtěcha v pohledu
od domu U Hybernů

Od 13. století střežila v těchto místech vjezd do Starého Města stará brána, později pro svou zchátralost zvaná Odraná. V roce 1475 začali z popudu krále Vladislava Jagellonského stavět o něco dál stavitelé Václav ze Žlutic a brzy po něm M. Rejsek bránu novou - tak se i zpočátku nazývala. Věž měla spíše reprezentační než obranný charakter a bohatou výzdobou měla odpovídat významu sousedního Králova dvora, s kterým ji spojoval ochoz. Avšak po trvalém přesídlení krále na hrad v roce 1484 zůstala celá staletí nedokončena. Dnešní název Prašná vznikl až kolem roku 1700, kdy zde byl dočasně sklad střelného prachu. Nedokončená stavba chátrala a za pruských válek byla značně poškozena. Proto v roce 1799 došlo k odstranění její poničené výzdoby. V roce 1822 zde byly instalovány hodiny a upravena střecha. Dnešní novogotická podoba věže pochází z let 1878-1886, kdy J. Mocker zmnožil výzdobu průčelí, odstranil hodiny a objekt nově zastřešil. Obchůdky po pravé straně zde byly vystavěny pražskou obcí v roce 1816 náhradou za dřevěné krámky obchodníků stojící do té doby na Koňském trhu u ulice Na můstku. Kolem roku 1900 byly objekty a pozemky na místě bývalých králodvorských kasáren, v rámci jedné z největších pozemkových spekulací té doby v Praze, vykoupeny Živnostenskou bankou. Po jejich rozparcelování zde mělo být postaveno mj. 11 obytných činžovních domů. Obecní rada ale v roce 1902 rozhodla o výstavbě vlastního Obecního domu, následně odkoupila část těchto pozemků od banky a současně vykoupila krámky obchodníků. Ti využili příležitost - požadovali a nakonec dostali za své krámky přímo pohádkové ceny. Např. hodinář Šťastný za prostor necelých 10 m² dostal 200 tisíc korun (v té době cena rohového dvoupatrového domu v centru)!

DVOUDÍLNÁ POHLEDNICE. SVĚTLOTISK. . BELLMANN, 1899

116 - Méně běžný záběr Prašné brány z Josefského náměstí

Ukazuje i úzkou uličku mezi bránou a kostelem sv. Vojtěcha, která byla zkratkou mezi Celetnou ulicí a náměstím. Před věží jsou krámky obchodníků a řemeslníků. Podle firemních tabulí je zřejmé, že se zde prodávala a možná i vyráběla obuv, dále klobouky, tabák aj. Krámky byly i v zadní části objektu s výklady do uličky. Vlevo, na nároží ulic Na Příkopě a Celetné, vidíme dům čp. 966 s terasou a nízkými obchody (viz i obr. 115). Byl majetkem nejstaršího pražského peněžního ústavu - České eskomptní banky, založené v roce 1863. V domě byla lékárna, německé knihkupectví a také kavárna Café Francais, jedna z největších a nejelegantnějších v Praze. V letech 1854-1865 tu působil průkopník české fotografie V. Horn. Dle firemního štítu v přízemí pod terasou zde měl možná ateliér i další známý fotograf J. F. Langhans v době, kdy probíhala rekonstrukce jeho domu ve Vodičkově ulici. Vpravo vidíme krásně tvarovaný litinový plynový kandelábr, dílo A. Lindsbauerea. Dáma v popředí si chrání, jak bylo tehdy zvykem, bělost své pokožky slunečníkem.

FOTOGRAFIE, KOLEM 1900

117 - Barokní kostel sv. Vojtěcha v Celetné ulici vedle Prašné brány

Postavil ho v letech 1676-1694 pravděpodobně J. B. Mathey na náklad arcibiskupa Jana Bedřicha hraběte z Valdštejna pro arcibiskupský seminář. Po jeho zrušení sloužil od roku 1861 jako pražský posádkový kostel. Vždy o Velikonocích tu býval vojensky vyzdobený Boží hrob a o Vzkříšení vycházelo z kostela vojenské procesí. Slavnost byla zakončena přehlídkou na Příkopech před Černou růží. Naposledy se tak stalo v roce 1900. O tři roky později byl kostel zbourán, aby uvolnil místo stavbě Obecního domu. Kostel přiléhal přímo k budově kadetky, před jeho průčelím byl menší park. Dnes tudy prochází ulice U Prašné brány. Většina chodců na chodníku směřuje do uličky za kostelem, která spojovala Celetnou ulici s Josefským náměstím (viz. předchozí snímek).

SVĚTLOTISK F. J. JEDLIČKA, 1902

118 - Širokoúhlý záběr ulice Na Příkopě a Prašné brány z domu U Hybernů

Jde o unikátní a méně známý snímek provizorního stavu po zbourání kostela sv. Vojtěcha, kadetky a krámků. Celou parcelu koupila v roce 1899 Živnostenská banka. Vzápětí se rozproudily diskuze o jejím využití. Kromě výstavby nájemních činžovních domů se uvažovalo také o stavbě sídla Zemského sněmu království Českého. Z parcely byl nakonec vyčleněn pozemek o rozloze 4 200 m², který získalo město Praha a v roce 1905 tu začalo se stavbou Obecního domu. V pozadí vpravo vidíme secesní domy v Petrohradské ulici (dnes U Prašné brány), n.čp. 1078 a 1079, postavené podle projektu B. Bendelmayera a E. Weicherta v letech 1903-1904.

KOLOROVANÝ SVĚTLOTISK. 1904

119 - Pohled na hotel Paříž na nároží ulic Králodvorské (vlevo)
a Pařížské (vpravo)

Nová společenská střediska, honosné hotely a kavárny vyjadřovaly na počátku století snahu Prahy vyrovnat se alespoň částečně evropským velkoměstům, zejména metropolím spřátelených národů, jakými byly tehdy Paříž a Petrohrad. Možná i proto byla další z nových ulic v okolí pojmenovaná Petrohradská. V prvním domě zleva, čp. 668, bylo pánské krejčovství A. Slavíčka a v přízemí čistírna oděvů J. K. Novotného, ve třetím domě, čp. 666, měl voňavkářství c. a k. dvorní dodavatel F. Prochaska. Vpravo je vidět nároží nově postaveného domu n.čp. 1079, za ním lešení rozestavěného Obecního domu. Mimo záběr vpravo ještě stojí starší nižší zástavba na místě pozdějšího hotelu Steiner.

SVĚTLOTISK. SNÍMEK KOLEM 1906. K. BELLMANN, 1907

120 - Hotel Paříž a palác Obchodní a živnostenské komory z Josefského náměstí, od domu U Hybernů

Tento blok vyrostl přibližně na místě severního křídla bývalých králodvorských kasáren. Reprezentativní hotel Paříž, n.čp. 1080, byl postaven v letech 1904-1905 podle projektu J. Vejrycha v historizujícím slohu, v němž se prolínají prvky gotiky a secese. V roce 1900 byl projekt stavby oceněn na Světové výstavě v Paříži. Sousední palác Obchodní a živnostenské komory od A. Turka vznikl o rok dříve a byl pro změnu inspirován renesancí. Snímek byl pořízen těsně před zahájením zemních prací na stavbě Obecního domu, který dnes při pohledu z tohoto místa obě budovy zakrývá.

KOLOROVANÝ SVĚTLOTISK. F. J. JEDLIČKA, 1905

123 - Pohled z nároží ulic Senovážné (vlevo) a Hybernské na Prašnou bránu

S částí Obecního domu těsně po jeho dokončení v roce 1911. V příznivém bočním osvětlení vyniká novogotická sochařská výzdoba Prašné brány s postavami českých králů a se znaky zemí koruny České. Vlevo stojí klasicistní dům s kavárnou Café Francais a antikvariátem J. M. Berwalda v krámku pod terasou. Vpravo vidíme část křídla Obecního domu a jeho spojovací chodbu s Prašnou bránou, s níž vytváří jeden architektonický celek (stejně jako kdysi ochoz mezi ní a Královým dvorem). Secesní Obecní dům byl postaven podle plánů A. Balšánka a O. Polívky. Ač ve své době ostře kritizován a zatracován, vznikl jeden z nejvýznamnějších objektů tohoto stylu v Praze. Vyniká zejména vzácnou vyvážeností vnější architektury a interiérů. Řemeslné práce, ať již jde o štukovou výzdobu, práce kovotepecké, dřevěné obklady, tapety nebo nábytek, se vyznačují příslovečnou dobovou dokonalostí a dodnes vzbuzují zasloužený obdiv. Na výzdobě se podíleli sochaři J. V. Myslbek, L. J. Šaloun, A. Mára a J. Mařatka, malíři A. Mucha, M. Švabinský, F. Ženíšek, J. Preisler, J. Obrovský, J. Panuška a M. Aleš. Mozaika nad portálem hlavního průčelí je dílem K. Špillara, stejně jako nástěnné obrazy ve Smetanově síni. Obecní dům byl od počátku střediskem nejen společenského a kulturního, ale i politického života. V roce 1918 se stal svědkem řady manifestací českého národa za samostatnost, které vyvrcholily vyhlášením nezávislého státu dne 28. října. Konaly a konají se zde koncerty, plesy, kongresy, přednášky, významná shromáždění, kurzy apod.

DVOUDÍLNÁ POHLEDNICE. BAREVNÝ KOMBINOVANÝ TISK. KOLEM 1911

124 - Reprezentativní průčelí Obecního domu v pohledu od Hybernské ulice

Zalomená křídla budovy dávají vyniknout vstupnímu travé s balkonem a již vzpomínanou mozaikou Hold Praze od K. Špillara. Ústředním prostorem domu je koncertní Smetanova síň. V prvním patře se v křídlech nacházejí reprezentační salonky, v přízemí pravého křídla kavárna, levého restaurace. V kavárně byl k dispozici bohatý výběr novin a časopisů z celého Rakouska-Uherska a mnoha zemí Evropy i zámoří. Bylo možno si je všechny pročíst třeba při jediném šálku kávy. Kromě pohostinských zařízení bylo přízemí, zejména zadního traktu (v Petrohradské ulici) a postranního (v Pařížské ulici), vyhrazeno luxusním obchodům. Například z Petrohradské se vcházelo do exkluzivního krejčovství V. Mareše. Před domem vidíme stanoviště nájemních automobilů, přemístěné sem od paláce Obchodní a živnostenské komory.

ČTYŘBAREVNÁ AUTOTYPIE. MINERVA, 1912

125 - Průhled Prašnou bránou do Celetné ulice

Tudy se ubíraly korunovační průvody českých králů přes Staroměstské náměstí a Malou Stranu na Pražský hrad. V secesním domě n. čp. 1078 na nároží vpravo (viz obr. 118) měl kolem roku 1910 pronajatý podkrovní ateliér malíř a grafik M. Švabinský, mimo jiné tvůrce československých známek a bankovek. Za ním stojí barokní Pachtovský palác s mansardovou střechou, čp. 585, zvaný též Malý královský dvůr. Byl vystavěn po požáru roku 1689 a počátkem 2. poloviny 18. století přestavěn K. I. Dientzenhoferem. Na začátku 20. století tu měl známé knihkupectví J. Brandejs, naproti bylo nejvýznamnější německé knihkupectví v Praze firmy Borrosch & André. V dalším domě, U zlatého anděla, čp. 588, se kolem roku 1846 nacházel na střeše daguerrotypický ateliér M. V. Lobethala. Snímek je dokladem, že bez klobouku a špacírky neudělal správný gentleman ani krok.

BAREVNÝ KOMBINOVANÝ TISK. MONOPOL, 1910

126 - Severní strana Celetné ulice s Prašnou bránou v pozadí

Zleva barokní dům U zlatého jelena, čp. 598, v jehož přízemí bylo významné knihkupectví A. Hynka. Fasáda domu se právě opravuje a jak vidíme, visuté lešení (pohyblivá plošina zavěšená na trámech) není zdaleka vymožeností dnešní doby, nýbrž patentovaným vynálezem jistého Březiny (viz obr. 535). Uprostřed záběru vystupuje do výše čtyř pater obchodní dům U města Paříže, čp. 596, jeden ze dvou tehdy největších v Praze. V přízemí domu byla v 60. letech 19. století instalována prohlížečka stereofotografií, které se zde již prodávaly. Vysoká budova uvolní v roce 1934 místo funkcionalistické stavbě Baťovy prodejny obuvi od J. Gočára. Ulicí právě projíždí pražská koňka na tra se Malostranské náměstí – Olšany.

SVĚTLOTISK K. BELLMANN, 1899

127 - Pohled na jižní frontu domů v Celetné ulici směrem k Prašné bráně

Původní jméno Caletná se objevuje již od roku 1300, kdy se tu pekly calty čili húsky, neboli pletené pečivo, obdoba dnešních vánoček. Domy na snímku se dodnes příliš nezměnily, až na Forbergerovský dům, čp. 564 (první zprava), později nepříliš šťastně přestavěný pro potřeby Univerzity Karlovy. V přízemí vidíme obchod K. Schusse s briliantovými šperky, triedry a hodinkami značky Omega. Výklad je osvětlen třemi vlastními elektrickými lampami. Reklamní hodiny nám prozrazují čas pořízení snímku - ráno v půl osmé. V dalším krámku, jedním asi z třiceti v Praze, je Tržnice pohlednic. Domy s barokními fasádami výrazně převyšuje dům U české orlice z roku 1896 od F. Ohmanna s freskami M. Alše. Na konci řady s lešením do výše patra stojí téměř dokončený kubistický dům U Černé Matky Boží (viz obr. 131).

SVĚTLOTISK 1912

128 - Restaurace a varieté K. Sýkory ve dvoře Menhartovského domu, čp. 595,
v Celetné ulici

Na nádvoří tohoto barokního paláce bývalo v minulosti veselo. Již v 18. století se tu konala divadelní představení a koncerty, hostovali zde artisté, např. provazolezci, italská společnost „létajících mužů“ a loutkoherci. Na tuto tradici zřejmě K. Sýkora navázal, i když takových podniků se zábavným a artistickým programem bylo v Praze na přelomu století bezpočet. V sezóně 1901 zde byla angažována např. maďarská umělkyně G. Székely, která v uniformě husarského kapitána tančila a zpívala kuplety. Portrét zpěvačky je také na reklamní Sýkorově pohlednici, která byla v prodeji po celou dobu jejího hostování. Takových pohlednic vydával Sýkora víc. Dnes je zde Divadlo v Celetné a sídlo Divadelního ústavu.

SVĚTLOTISK. KOLEM 1900

129 - Turecký vinný sklep Orient

Nacházel se v suterénu domu U Černé Matky Boží. V prvním patře tohoto domu byla stejnojmenná kavárna J. Tůmy. Interiér na snímku vzbuzoval sice u návštěvníků iluzi Orientu (úzké sloupy s prolamovanými polooblouky, ornamenty), ale ke skutečnosti měl přece jen daleko. Židle s vysokými opěradly připomínaly spíše český selský nábytek a ani klavír nebyl v Turecku příliš rozšířen. Nehledě na to, že Alláh přísně zakazuje víno a veškerý alkohol vůbec. Nicméně podnik byl hojně navštěvován snad i proto, že hosty zde obsluhovaly krásné odalisky. Pokud jde o víno, bylo mocnářství téměř soběstačné a ani o kvalitní kuřivo nebyla nouze díky okupaci Bosny a Hercegoviny v roce 1878, jediné to orientální součásti Rakouska-Uherska.

KOLOROVANÝ SVĚTLOTISK. 1912

130 - Zahrada kavárny U červeného orla, čp. 593, v Celetné ulici

Kavárna měla dlouholetou tradici. Sem do „kafírny“ chodívali s oblibou čeští vlastenci a spisovatelé na kus řeči a vykouřit si také dýmku, kterou zapalovali „fidibusem“ (smotkem papíru). Ze snímku na nás dýchá klid a téměř rodinné prostředí podniku - jen několik stolů blízko u sebe pro menší, ale stálou klientelu, složenou převážně z lépe situovaných měšťanů, např. advokátů, novinářů, majitelů okolních obchodů a realit. K pohodě pod korunami stromů přispěla v horkém létě jistě i fontánka (dnešní zvlhčovače vzduchu jsou jen nedokonalou náhražkou). Hezké posezení zde bylo zejména k večeru, neboť prostor osvětlovalo několik plynových lamp.

SVĚTLOTISK. KOLEM 1900

131 - Kubistický dům U Černé Matky Boží, n.čp. 569

Na rohu Celetné ulice a Ovocného trhu, krátce po dokončení v roce 1912. Novostavba J. Gočára vznikla na místě domů U zlaté mříže a U Černé Matky Boží a patří k vrcholným dílům české kubistické architektury, ojedinělé ve světovém měřítku. Citlivě projektovaná budova s umírněným kubistickým dekorem nenásilně zapadá do okolní převážně barokní zástavby. Nad obchody v přízemí byla velkokavárna Orient. Ve druhém patře byly k dostání klobouky všeho druhu. Na rohu prvního patra je umístěna za pozlacenou mříží soška černé Madony s děťátkem, přenesená sem z původního domu. Pojízdná plošina před budovou, tažená ještě koňským potahem, sloužila k opravě tramvajových trolejí. Přitom od roku 1909 již existovaly montážní vozy motorové, avšak než jich byl dostatečný počet, "montážní koňka" ještě nějaký čas dosluhovala.

FOTOGRAFIE 1912

132 - Kostel sv. Jakuba s klášterem a staroměstské masné krámy

V pohledu od Masné ulice do Štupartské, která se v těchto místech rozšiřuje a vytváří malé náměstí. Před masnými krámy prodávaly trhovkyně zeleninu a ovoce. Klášter minoritů při již existujícím kostelu založil v roce 1232 Václav I., barokní přestavba kostela se uskutečnila v 1. polovině 18. století. Chrám býval cechovní svatyní staroměstských řezníků, jejichž krámy čp. 956 (na obrázku vlevo) stávaly v sousedství kláštera od pradávna až do roku 1935. Na jejich místě je dnes park. Řezníci se svými širočinami v neklidných dobách vždy klášter ubránili, ať již za husitských bouří, nebo za vpádu Pasovských v roce 1611. Jan Lucemburský udělil řezníkům privilegia spolu se znakem - jednoocasým lvem se sekerou, což potvrdil i Karel IV. Do masných krámů se s oblibou chodívalo na horkou dršťkovou polévku, zejména zrána po tancovačkách a jiných zábavách.

ČTYŘBAREVNÁ AUTOTYPIE. DLE AKVERELU J. ŠETELÍKA, KONEC 20. LET. V. KRÁTKORUKÝ, KOLEM 1930

133 - Pohled do Týnského dvora a na chrám P. Marie od východní brány

Slovo Týn je zřejmě keltského původu a znamená také tržiště ohrazené dřevěným plotem. Do pražského Týna (či Ungeltu) se od 10. až do 18. století soustřeďoval mezinárodní obchod a vybírání cla z dováženého zboží. Cizí kupci se zde museli hlásit, předvést své zboží a teprve po jeho proclení ho mohli začít na místě, a to jenom ve velkém, prodávat. Příjmy ze cla patřily králi, ale jejich vybírání bylo za stanovený podíl postoupeno městu. Na snímku uprostřed vidíme západní bránu dvora. Od ní vpravo stojí krásný renesanční dům, čp. 639, s arkádami, s grafity a freskami, který císař Rudolf II. za věrné služby věnoval J. Granovskému ml. V hostinci (na snímku pod chrámem) bývali ubytováni cizí kupci. V novějším domě vpravo (za lucernou) sídlil staroměstský zádušní úřad, pečující o hroby. Architektonická krása dlouho chátrajících objektů vynikla teprve po nedávné rekonstrukci celého areálu.

SVĚTLOTISK. K. BELLMANN, 1910

134 - Pohled Štupartskou ulicí směrem k masným krámům - z opačné strany
než na obr.132

Její úsek od Ungeltu ke krámům je příkladem úzké a klikaté ulice, jakých bylo a je na Starém Městě bezpočet. Takové komunikace vznikaly v dobách, kdy se ještě stavělo živelně a bez územního plánu. Jejich výhodou byla snadnější obrana v případě, že nepřítel vnikl do města. Zleva vidíme dům Nad branou, čp. 645, se vstupem do Ungeltu. Za ním v patrovém Modrém domě byla kolem roku 1835 kavárna U Komárků, kde se scházeli čeští obrozenečtí spisovatelé (např. F. L. Čelakovský, K. H. Mácha, P. J. Šafařík, F. Palacký). V nárožním, původně gotickém domě U Božího oka s nádherným barokním průčelím, čp. 634, byla ve dvoře dílna na výrobu nábytku. Ve výkladě papírnictví A. Waltera na rohu domu je vystavena kolekce pohlednic. Protější klášter minoritů býval již za Karla IV. střediskem vzdělanosti. Zdejší bohoslovecká kolej konkurovala po Bílé hoře dokonce i jezuitům.

FOTOGRAFICKÁ POHLEDNICE. SNÍMEK KOLEM 1912. Z. REACH, 20. LÉTA

135 - Pohled Dlouhou třídou od Staroměstského náměstí směrem k Eliščině třídě

Jméno Dlouhá se používalo již v roce 1310 a ulice se svými 520 m patřila opravdu k nejdelším v historické Praze. Končila bránou se zvedacím mostem přes příkop, jehož zasypáním vzniklo volné prostranství - pozdější Eliščina třída. Před vznikem Nového Města bývala Dlouhá třída nejživější tepnou Starého Města, potom ji předstihla Celetná ulice. V 16. století tu napočítali 13 pivovarů. Některé z nich byly v provozu ještě koncem 19. století. Domy vpravo, až na čtyřpatrový dům na rohu Rybné ulice, se zachovaly bez větších změn. Tento secesní dům, n.čp. 714, je zajímavý tím, že už v roce 1899 v něm byl výtah. Vlevo na rohu Rámové ulice vidíme dům U dvou zlatých nohů, čp. 737. Dvoukolák na snímku byl v té době nejpoužívanějším prostředkem pro převážení nákladů všeho druhu.

SVĚTLOTISK. K. BELLMANN, 1900

136 - Barokní domy

Pivovar U zlaté štiky, čp. 705, s vysokým štítem a sousední menší dům U zlaté krávy na nároží Dlouhé třídy (vlevo) a Masné ulice (vpravo). Jméno pivovaru existovalo již v 15. století. V roce 1725 koupil dům čp.705 F. M. Kaňka, autor řady pražských barokních staveb, který zde také provozoval živnost nákladníka, neboli měšťana s právem vařit pivo. Po zbourání domů vyrostla v roce 1913 na zmenšené parcele secesní novostavba od K. Jandy, přičemž se v tomto místě dvojnásobně zvětšila šířka Dlouhé třídy. Na průčelí nového činžovního domu bylo přeneseno původní domovní znamení a dodnes na něm čteme: Tímto domem vládne ruka Páně / U zlaté štiky jej nazýváme. Od roku 1915 zde žil světoznámý pražský židovský spisovatel F. Kafka (1883-1924).

FOTOGRAFICKÁ POHLEDNICE. SNÍMEK KOLEM 1907. Z. REACH, 20. LÉTA

137 - Pohled z křižovatky ulic Týnské (vlevo), Dušní (vpravo) a Dlouhé třídy k Staroměstskému náměstí

Dlouhá třída se ve svém průběhu zužovala celkem třikrát (viz také obr. 136). Její vyústění na Staroměstské náměstí bylo rozšířeno v roce 1906 zbouráním nárožního barokního domu U slona, čp. 609, posunutím uliční čáry a výstavbou nového činžovního domu s rohovým arkýřem a podloubím (pohled z náměstí viz obr. 176). Dům vlevo, čp. 610, byl už v roce 1885 novorenesančně přestavěn a zvýšen. Dům vpravo, n.čp. 925, na nároží Dlouhé a Dušní, patří rovněž k novější zástavbě (postaven v roce 1897). Momentka uchovala náladu prosvětleného rána se služkou s kornoutem, poslíčkem na kole a metařem, který již asi svou práci skončil. Před radnicí v pozadí ještě nestojí Husův pomník - ten sem bude umístěn až v roce 1915.

SVĚTLOTISK. K. BELLMANN, 1907

nahoru    2    3