Staré pohlednice a dobové fotografie Praha Hradčany
01 - Pražský hrad z Hradčanského náměstí
Pohled na I. hradní nádvoří. Východní stranu nádvoří tvoří příčný trakt s Matyášovou bránou z roku 1614. Na jeho místě byla kdysi hradební zeď s přilehlými domky. Z ní byla při tereziánské úpravě a přestavbě hradu (1753-1774) zachována právě jen zmíněná brána z období raného baroka. BAREVNÁ LITOGRAFIE. KOLEM 1900 |
02 - Pohled z Lobkovické zahrady směrem severovýchodním
Na záběru je dobře patrné rozhraní mezi Malou Stranou a Hradčany. V pravém dolním rohu je část Lobkovického paláce, dnes německé velvyslanectví. V podélném středním pruhu záběru vidíme jižní strany domů v Nerudově ulici. Malostranskou část korunuje palácový blok města Hradčan, reprezentovaný souvislými jižními trakty obou Schwarzenberských paláců a Pražského hradu. Ze snímku je patrné, že se v roce 1902 opravovala hlavní jižní věž katedrály. SVĚTLOTISK. F. J. JEDLIČKA, 1902 |
03 - Ulice Ke Hradu spojuje konec Nerudovy ulice, Hradčanské náměstí a vstup
|
04 - Pohled od Pražského hradu směrem západním na Hradčanské náměstí
Zleva je část původně barokního Salmovského paláce, přestavěného do klasicistní podoby v letech 1810 - 1811, Schwarzenberský palác a kostel sv. Benedikta s bývalým klášterem barnabitů. Raně barokní Toskánský palác (uprostřed v pozadí) zaujímá převážnou část západní strany náměstí. Dnes slouží administrativě a reprezentaci ministerstva zahraničních věcí. Vpravo, ve středu náměstí před stromovím, vidíme litinový kandelábr A. Lindsbauera s osmi plynovými lampami z 60. let 19. století (dnes jeden ze tří zachovaných). SVĚTLOTISK. K. BELLMANN, 1901 |
05 - Severní strana renesančního paláce Prahy - Schwarzenberského
Palác nechal v letech 1555 až 1576 postavit nejvyšší pražský purkrabí Jan z Lobkovic na místě čtyř šlechtických domů. Stavba, kterou vedl Ital A. Galli, má rozlehlou trojkřídlou dispozici s nádvořím a bránou. Masivní hmota paláce, členěná poměrně malými renesančně sdruženými okny a pokrytá sgrafitovou rustikou, byla završena středoitalskou lunetovou římsou a odstupňovanými štíty. V letech 1871-1880 byla poprvé obnovována jeho sgrafita. Od roku 1945 zde sídlí Vojenské historické muzeum. SVĚTLOTISK. KOLEM 1905 |
06 - Pohled z nádvoří Pražského hradu na Hradčanské náměstí
V popředí jsou pylony se sochařskou výzdobou, vrata a kovové mříže ohraničující tzv. Čestný dvůr, nebo-li I. nádvoří Pražského hradu, kde se přijímají oficiální státní návštěvy. Průhledem hlavní bránou je vidět část Toskánského paláce, vpravo impozantní průčelí paláce Arcibiskupského. Ten byl v letech 1669-1679 zbarokizován J. B. Matheyem, dnešní rokokový vzhled dal objektu J. J. Wirch, jehož smysl pro tento sloh se výrazně projevil i v interiéru. LAKOVANÝ BAREVNÝ KOMBINOVANÝ TISK. D. KOSINER, 1908 |
07 - Severní strana Hradčanského náměstí
V domě čp. 61 byl Nezdarův vinný restaurant se zahrádkou (nynější pivnice a restaurace U labutí) - na náměstí zřejmě jediný, kde se mohli občerstvit při obvyklých nedělních rodinných vycházkách Pražané i návštěvníci z venkova. V roce 1848 tu sídlil okresní policejní komisariát pro Hradčany. V následujícím domě, bývalém Šternberském, bylo kapitulní děkanství a ústřední ředitelství metropolitní kapituly. Další domy, původně z konce 15. století, byly v době pořízení snímku domy kanovnickými. HLUBOTISK. UNIE PRAHA, KONEC 20. LET |
08 - Pohřební průvod arcibiskupa Františka de Paula Schönborna
Pohřební průvod zemřelého pražského arcibiskupa a primase českého, kardinála Františka de Paula Schönborna (v úřadě v letech 1885-1899), ubírající se z Hradčanského náměstí do areálu Pražského hradu. Po zádušní mši ve Svatovítské katedrále byly kardinálovy ostatky uloženy do arcibiskupské hrobky v kapli sv. Anny. Za rakví kráčí představitelé města a mocnářství. Průvod prochází hustým špalírem přihlížejících, před nimiž stojí čestný kordon příslušníků pražské posádky. SVĚTLOTISK. K. BELLMANN, 1899 |
09 - Pohled na část Hradčanského náměstí a na západní část Pražského hradu
Pohled na část Hradčanského náměstí a na západní vstupní část Pražského hradu - Čestný dvůr na I. Hradním nádvoří a Matyášovu bránu. V rámci tereziánské přestavby hradu v letech 1753-1774 byl zasypán mohutný starý příkop oddělující do té doby Pražský hrad od Hradčanského náměstí. Tím byl hrad bezprostředně spojen s městem Hradčany. Z kasáren, zřejmě v Loretánské ulici, pochoduje k hradu jednotka k pravidelnému odpolednímu střídání stráží, v horkém letním odpoledni zjevně bez valného zájmu místní drobotiny. Vlevo mezi stromy a nad nimi je vidět mariánský sloup od F. M. Brokoffa, postavený po roce 1725. KOLOROVANÝ SVĚTLOTISK. K. BELLMANN, 1900 |
10 - Vojenská přehlídka před Schwarzenberským palácem
Směrem k hradu pochodují příslušníci pražské kadetní školy, nově postavené na Mariánských hradbách v roce 1900. Přehlídce velí podplukovník na koni, kadeti vzdávají čest představitelům pražských pluků v čele s velitelem zemským či pražské posádky (osoby dnes již nelze spolehlivě identifikovat). Ačkoliv jde o první válečný rok, ze snímku dýchá dokonalá mírová idyla, o čemž svědčí bílé uniformy a klobouky s chocholy tří generálů. FOTOGRAFICKÁ POHLEDNICE. T. VOJTA, 1915 |
11 - II. nádvoří Pražského hradu
V době románské a gotické tu byla hradba vlastního jádra hradu a před ní na místě tohoto nádvoří mohutný hradní příkop, široký 20 a hluboký 10 metrů, zasypaný v 2. polovině 16. století. Vlevo, v místech bývalé hradební zdi, stojí příčný střední trakt, uzavírající nádvoří na východní straně. Kaple sv. Kříže je z roku 1756. V 60. letech byla upravena na výstavní síň Svatovítského chrámového pokladu. Po roce 1990 byla expozice zrušena především z důvodu nedostatečného zabezpečení unikátních exponátů. Střed nádvoří zdobí barokní kašna. Plechový dvouhlavý orel na jejím vrcholu byl odstraněn po roce 1918. KOLOROVANÝ SVĚTLOTISK. F. ZUNA, 1907 |
12 - Východní strana Jiřského náměstí
V pozadí je vidět část románské jižní věže baziliky sv. Jiří, založené počátkem 10. století. U ní byl v roce 973 založen i ženský benediktinský klášter - první v Čechách. Na záběru vlevo je část raně barokního průčelí baziliky, uprostřed kaple sv. Jana Nepomuckého a vpravo Ústav šlechtičen, jehož vstup tvoří zajímavý porticus se dvěma pseudoantickými sloupy. Ústav byl jakýmsi světským klášterem pro zchudlé šlechtičny a jeho abatyší byla vždy členka habsburského rodu, která po roce 1782 získala právo korunovat české královny. KOLOROVANÝ A LAKOVANÝ SVĚTLOTISK. F. ZUNA, 1914. |
13 - III. nádvoří Pražského hradu
Pohled od západu k východu. Vlevo je část gotické katedrály sv. Víta s krytou chodbou nad dvěma oblouky spojující Královský palác s královskou oratoří v presbytáři chrámu. Uprostřed příčný trakt Královského paláce s tereziánským balkónem nad vstupem. Celou pravou stranu záběru vyplňuje městský trakt Pražského hradu s prostorným balkonem na sloupech nad vstupem do objektu. Současný vzhled traktu je z doby přestavby za Marie Terezie z let 1755-1761. Přestavba zvýšila starý palác císařoven o jedno patro a současně ho propojila i s prostory Královského paláce. Za povšimnutí stojí dřívější úroveň terénu III. nádvoří (vlevo). LAKOVANÝ BAREVNÝ KOMBINOVANÝ TISK. D. KOSINER A SPOL., 1908 |
14 - Španělský sál Pražského hradu
Byl postaven podle návrhů A. Valentiho a G. Gargiolliho v rozmezí let 1589-1596 a určen pro přírodní a umělecké kuriozity nasbírané císařem Rudolfem II. Měl rozměry 24×48 m a výšku 12 m. Za Karla VI. byl renovován K. I. Dientzenhoferem, původní sloupy byly odstraněny a strop zvýšen. V letech 1865-1868 byl sál nově upraven F. Kirschnerem v novobarokním slohu s použitím renesančních prvků a to v souvislosti s očekávanou korunovací císaře Františka Josefa I., k níž ale nedošlo. Konaly a konají se zde slavnosti a plesy. Při dvorním plese za přítomnosti korunního prince Rudolfa zde svítilo 2300 svíček. KOLOROVANÝ SVĚTLOTISK. F. J. JEDLIČKA, 1906 |
15 - Interiér Staré sněmovny na Pražském hradě
Původně byla součástí paláce Karla IV. Po požáru v roce 1541 byl původní strop nahrazen pozdně gotickou žebrovou klenbou. Na stěnách visí portréty panovníků - zprava Marie Terezie, Františka I. Lotrinského, Josefa II., Leopolda II. a Františka II. Nad dveřmi jsou prapory dobrovolníků z válek francouzských. Nábytek pochází až z 1. poloviny 19. století, ale odpovídá vnitřnímu zařízení sněmovny po obnoveném zemském zřízení (1627). V této síni se po čtyři století rozhodovalo o osudech Čech (do roku 1847), zasedal zde Nejvyšší zemský soud a sněmy českých stavů. SVĚTLOTISK. F. J. JEDLIČKA, 1907 |
16 - Rudolfova galérie
Zvaná také Německý sál, vznikla současně s výstavbou sousedního Španělského sálu dle návrhu týchž stavitelů. Je stejně dlouhá jako Španělský, ale užší (11 m) a nižší (8 m). Dnešní úprava v novobarokním slohu pochází z let 1867-1868 a je rovněž dílem F. Kirschnera. V sále a přilehlých místnostech bývaly uloženy nejcennější sbírky císaře Rudolfa II. Po jeho smrti byla část z nich odvezena do Vídně, část uloupili Švédové na konci třicetileté války. Později byly trosky kdysi slavné sbírky doslova naházeny do zaprášených skladů jako nepotřebná veteš. Se zamýšleným zřízením kasáren na hradě v roce 1782 byl proveden důkladný úklid - něco opět odvezeno do Vídně a zbytek v následné nechvalně známé josefinské aukci za směšné ceny rozprodán (např. Růžencová slavnost od A. Dürera byla k dostání za ne celé 2 zlatky!). KOLOROVANÝ SVĚTLOTISK. F. J. JEDLIČKA, 1906 |
17 - Vnitřek velechrámu sv. Víta
Tento pohled z presbytáře k západu se návštěvníkům katedrály naskytl až po roce 1925, kdy byla zbourána provizorní štítová zeď z roku 1398, která stála příčně za třetím gotickým obloukem zprava. Tím se propojil do té doby oddělený prostor staré a nově postavené části katedrály. Barevné okno v rozetě západního průčelí o průměru 10,4 m navrhl a vytvořil prof. F. Kysela v letech 1927-1928 na námět výjevů jednotlivých dní stvoření světa. V mauzoleu uprostřed jsou pochováni : císař Ferdinand I. Habsburský (†1564), jeho manželka Anna Jagellonská a syn Maxmilián II. Vzácnou renesanční železnou mříž kolem mauzolea vytvořil malostranský zámečník J. Schmidthammer před rokem 1552 (v roce 1589 byla rozšířena). Pod barokní kazatelnou z roku 1631 leží neopracované kameny, svědčící o nějaké stavební či archeologické aktivitě. Katedrála je dlouhá 124 m, šířka střední lodě je asi 12,5 m, výška její gotické klenby 33,24 m. ČTYŘBAREVNÁ AUTOTYPIE. DLE AKVARELU ARCH. F. X. MARGOLDA. V. NEUBERT A SYNOVÉ, 1929 |
18 - Velechrám sv. Víta
Portál nového hlavního západního vchodu (na předchozím záběru se nachází v přítmí klenby pod rozetou). Výtvarné pojetí plochy nad vraty je na akvarelu návrhem, který nebyl v této podobě realizován. Její reliéfní výzdobu provedl až v letech 1948-1949 K. Dvořák. Zachovává sice původní tři scény: ukřižování Ježíše, kladení do hrobu a zmrtvýchvstání, avšak oproti podobě na akvarelu se liší v některých detailech. V horních částech bronzových vrat jsou dva větší reliéfy, pod každým z nich čtyři menší o rozměrech 54×68 cm s výjevy ze stavebních dějin katedrály. Po stranách jsou ještě malé busty s portréty panovníků, církevních hodnostářů a stavitelů. Všechny reliéfy na vratech jsou dílem autorské trojice - prof. J. Cibulky, malíře V. H. Brunnera a sochaře O. Španiela z let 1927-1929. Celé dveře jsou odlity z bronzu (firma F. Anýž) a svým provedením navazují na tradici gotických monumentálních chrámových vrat. Hlavní vchod dodnes čeká na doplnění sochařské výzdoby. ČTYŘBAREVNÁ AUTOTYPIE. DLE AKVARELU ARCH. F. X. MARGOLDA. V. NEUBERT A SYNOVÉ, 1929 |
19 - Řada domků ve Zlaté uličce na Pražském hradě
O řadě malých domků ve Zlaté uličce na Pražském hradě, proměněných dnes v malý obchodní bazar, se tvrdí, že zde kdysi bydleli alchymisté císaře Rudolfa II., ale pravda to není. V roce 1597 bylo místo při severní hradbě hradu (mezi věžemi Daliborkou a Bílou) dáno k dispozici hradním střelcům, kteří si zde postavili miniaturní domky využívající i výklenky v hradbě. Střelci vykonávali na hradě strážní službu až do roku 1784, kdy byl jejich oddíl rozpuštěn. Mnozí z nich domky prodali a ulička dostala nové obyvatele, drobné řemeslníky, krejčí a zlatotepce – podle nich byla ulička později pojmenována. Tehdy ale jejím středem protékala stoka a na protější straně byly chlévy, které patřily k obydlím. Začátkem 30. let 19. století zde bydlel jakýsi vídeňský profesor F. Uhle, penzista a podivín, který se zabýval alchymií a prováděl chemické pokusy. Jedné neděle roku 1831 došlo k výbuchu a následkem vzniklého požáru profesor uhořel. Dle pověsti prý s hrudkou ryzího zlata v sevřené pěsti. Dnešní zrestaurovanou podobu má ulička od roku 1955. KOLOROVANÝ SVĚTLOTISK. MONOPOL, 1910 |
20 - Začátek Loretánské ulice směřující na Hradčanské náměstí
Dům vlevo je vysunutá část jižního traktu Toskánského paláce s podloubím. Ve středu záběru je kostel sv. Benedikta, bývalý hradčanský farní kostel, před ním přízemní domek čp.183 a rohový dům čp.173 s renesančními štíty obrácenými do Loretánské ulice. Je to bývalá Hradčanská radnice, jejíž prostory jsou rozsáhlé a zasahují do větší hloubky podél Radnických schodů. Další dům vpravo patřil ve 14. století Oldřichovi řečenému Kytlice - řezníkovi české královny. Do dnešní podoby byl přestavěn po roce 1787. V severním křídle radnice je vchod do typického malého krámku se dvěma rozevřenými vrátněmi, neboli křídly krycích dveří. Návštěva krámků byla pro ženy vždy vítanou příležitostí k poklábosení. Nároží zdobí reklama s postavou elegantního muže, naznačující, že v domě bydlel patrně i krejčí. V části radnice vpravo je velkopopovická pivnice s portálem a vraty, v nichž byl zasazen český loket, kde si každý mohl ověřit, zda ho kupec na trhu neošidil. Tomuto začátku Loretánské ulice se kdysi říkalo Radní ulice. FOTOGRAFICKÁ POHLEDNICE. SNÍMEK KOLEM 1900. F. PAVLÍK, 20. LÉTA |
21 - Pohořelec
Pohořelec - po Hradčanském a Loretánském náměstí třetí, poslední a nejvýše položené náměstí Hradčan. Pohled na východní průčelí zeměbraneckých kasáren, čp.121, dokončených v roce 1895. Uprostřed náměstí je barokní socha sv. Jana Nepomuckého z 18. století. Vlevo skupina domů na jižní straně náměstí. V popředí rozložitý dům U zlatého stromu, čp.147, z konce 18. století, se schody a průchodem na nádvoří Strahovského kláštera. Za ním dům U modrého jelínka. Naproti na severní straně náměstí stojí souvislá řada domů s dlouhými podloubími. Snímek pochází s největší pravděpodobností z roku 1914 po vyhlášení mobilizace, neboť většina mužů ve skupině, kráčejících od kasáren, má na rameni pušku. Vlevo před kasárnami vidíme dvě Křižíkovy elektrické tramvaje č. 5, které tu měly konečnou stanici. SVĚTLOTISK. KOLEM 1914 |
22 - Pohled z Loretánské ulice směrem východním k Hradčanskému náměstí
Vpravo je bývalá Hradčanská radnice (viz obr. 20). Rohový dům naproti radnice a nad ním další s podloubím patří k sobě a tvoří boční jižní trakt Toskánského paláce. Převážnou část záběru zaujímá budova, kterou je vojenská nemocnice, čp. 181, nyní kasárny Hradní stráže. Je to bývalý dům Martinický, postavený začátkem 18. století stavitelem Scottim, nákladem Jiřího Adama, hraběte z Martinic a neapolského místokrále. Nemocnice tady byla od roku 1837. Právě zde byl podroben lékařské prohlídce Josef Švejk, hlavní postava známého románu J. Haška „Osudy dobrého vojáka Švejka“. Před budovou dnes stojí další plynový litinový kandelábr – zajímavá technická památka 19. století. LAKOVANÝ BAREVNÝ KOMBINOVANÝ TISK. D. KOSINER A SPOL., 1908 |
23 - Rollova restaurace na Hradčanech v Loretánské ulici čp. 178
Majitelem hostince byl A. Rolla s manželkou Julií. Nabízela plzeňské pivo, uherská a rakouská vína, k dispozici byl i kulečník. Předchozím Rollovým působištěm byla restaurace v Petřínské rozhledně, kde byl prvním nájemcem. Na místě budovy na snímku stály původně dva gotické domy, které v roce 1503 spojil v jeden objekt J. Krakovský. Za Rudolfa II. v něm byla zřízena říšská kancelář. K tomu účelu ho také říšská komora koupila za 5000 zlatých. Byla vyslovena i domněnka (Dr. Teige), že tu krátký čas bydlel a zemřel Tycho de Brahe, dánský hvězdář ve službách císaře Rudolfa II. SVĚTLOTISK. FOTOGRAF ADAM. 1899 |
24 - Západní průčelí pražské Lorety
Vytvářející charakteristickou dominantu Loretánského náměstí, v pohledu od rohu kasáren Františka Josefa I. (Černínský palác). Postupná výstavba Lorety trvala přes sto let (1626-1740). Architektonicky zajímavá je dispozice objektu: v rozích a po stranách stojí šest souměrně umístěných kaplí, v zadním traktu pak kostel Narození Páně, vybudovaný v roce 1735 K. I. Dientzenhoferem. Ve věži uprostřed předního traktu je proslulá zvonkohra, kterou vytvořil a v roce 1694 instaloval hodinář P. Neumann. V předním traktu se také nachází klenotnice, v níž je kromě šperků a liturgických předmětů uložena také světoznámá diamantová monstrance. Celý prostor náměstí není zatím vydlážděn, ale podle několika hromad připravených kamenů lze usuzovat, že k tomu došlo záhy po pořízení tohoto snímku. Kočárek v popředí má snad ještě dřevěná kola a loukotě. I přes dobové provedení byly tyto vysové kočárky praktické a tak není divu, že přišly v 70. letech tohoto století znovu do módy. SVĚTLOTISK. K. BELLMANN, 1899 |
25 - Pohled na vstup do areálu Strahovského kláštera
Pohled z konce Pohořelce a ze začátku dnešní ulice Dlabačov. Tento klášter premonstrátů byl založen v roce 1140 knížetem Vladislavem II. Od počátku je proslulý rozsáhlou knihovnou. Na záběru zprava vidíme část hradeb a barokní vstupní bránu se sochou sv. Norberta, uprostřed votivní kostel sv. Rocha postavený v letech 1603-1612 nákladem císaře Rudolfa II. jako díkuvzdání po skončení morové epidemie. Kdysi byl strahovským farním kostelem, dnes je zde výstavní síň Musaion. Před ním stojí dvojdomek čp. 137, v jehož malém přístavku vpředu dnes najdeme občerstvení a trafiku. Od něj, směrem severovýchodním, pokračuje souvislá řada domů až na konec jižní strany náměstí Pohořelec. Vlevo je jižní trakt zeměbraneckých kasáren. KOLOROVANÝ SVĚTLOTISK. PRAVDĚPODOBNĚ E. ČÍŽEK, KOLEM 1902 |
27 - Pohled od konce Starých zámeckých schodů
Pohled od konce Starých zámeckých schodů k východní bráně, přilehlým objektům a Černé věži Pražského hradu. Ta byla postavena kolem roku 1135 a je jedinou románskou věží, která se zachovala z opevnění hradu z časů knížete Soběslava I. Původně jí procházela brána s padacím mostem přes hluboký příkop. V polovině 13. století byla zazděna a těsně vedle ní zbudována nová. Brána v té podobě, v jaké ji vidíme na snímku, je z doby kolem roku 1500. Černá věž po zásahu blesku v roce 1538 vyhořela, během následné obnovy byla snížena o jedno patro na výšku 30 m a opatřena střechou dnešní podoby. Po nějakou dobu v ní bylo vězení dlužníků, zejména z řad horkokrevných mladých šlechticů, kteří se při nezřízených pitkách, flámech a hrách v kostky často dostávali do finančních potíží. Vlevo od brány je vidět východní část Lobkovického paláce, vpravo část domu čp. 192. KOLOROVANÝ SVĚTLOTISK. 1904 |
28 - Vnější, neboli břevnovská strana Říšské (Strahovské) brány
|
29 - Nový Svět na Hradčanech
Záběr z rampy dnešní Keplerovy ulice (viz obr. 30) umožňuje náhled do klikatých ulic Nový Svět (vlevo) a Černínské (vpravo). Pro celou oblast s nižší zástavbou kolem jmenovaných ulic, včetně prostoru pod barokními hradbami připomínajícího malé náměstí (viz obr. 30), se vžil název Nový Svět. Toto bývalé hradčanské předměstí vzniklo v polovině 14. století a v roce 1360 bylo zahrnuto do městského opevnění. Byla to čtvrť chudiny, drobných řemeslníků i prostitutek - spíše vesnice než městečko, která značně kontrastovala s nákladnými a honosnými světskými a církevními stavbami města Hradčan. Dalším kontrastem či spíše paradoxem je, že řada domků v ulici Nový Svět má ve svých názvech zlato, např. Zlaté slunce, čp. 92 (uprostřed dole), U zlatého pluhu, čp. 90, Zlatá hvězda, čp. 87. FOTOGRAFICKÁ POHLEDNICE. T. VOJTA, 1918 |
30 - Střechy a domky Nového Světa
Snímky jsou z téže rampy jakou u předchozího snímku (obr. č. 29 byl pořízen přibližně z místa pod korunou stromu zcela vpravo). Sejdeme-li ze schodů, dostáváme se na začátek Černínské ulice, která pokračuje přes již zmiňované náměstíčko pod rampou, kolem studny a přízemního domku čp. 95, a stoupá nahoru na Loretánské náměstí k rozložitému masivu Černínského paláce (v té době kasárny). Jestliže od schodů zabočíme doleva, vcházíme do ulice Nový Svět. V levé části záběru jsou na obzoru vidět věže Lorety a věž pražské Eiffelovky - rozhledny na Petříně. Vpravo od Černínského paláce vyčnívají věže Strahovského kláštera. BAREVNÁ FOTOLITOGRAFIE. V. KRÁTKORUKÝ, 1913 |
31 - Nový Svět na Hradčanech
Zprava ve stejnojmenné ulici vidíme členitý dům Zlatá hvězda, čp. 87, za ním Zelený kříž s plynovou lucernou a vlevo bezejmenný dům čp. 88. Zlatou hvězdu tvoří vlastně dva domy bizarně vklíněné do sebe, patrně z nedostatku místa, nutnosti zachování uliční čáry, nebo i z obou důvodů. Důsledkem je nepravidelný půdorys jednoho z nich. Jednou ze zajímavostí předního domku jsou nízké stropy, o čemž svědčí umístění dolních i horních oken. Dle zvědavého pána v buřince opatrně nahlížejícího do přízemního okna lze soudit, že se v okamžiku pořízení snímku uvnitř odehrávalo cosi zajímavého. FOTOGRAFICKÁ POHLEDNICE. T. VOJTA, 1918 |
nahoru historie Malá Strana pohlednice Malá Strana |
