Staré pohlednice a dobové fotografie Praha Ferdinandova třída
319 - Ferdinandova třída od Mottlova domu a začátku Ovocné ulice
Vpravo je palác Hypoteční banky. Vlevo protáhlé průčelí paláce Porgesů z Portheimu, čp. 37, který vznikl koncem 18. století přestavbou tří středověkých domů I. J. Palliardim. V levé části záběru je ze staré zástavby jediný, který zůstane zachován. V době napoleonských válek zde v zimě 1799-1800 pobýval ruský vojevůdce A. V. Suvorov. Za palácem stojí dům čp. 38, na jehož místě bude ve 30. letech postaven funkcionalistický administrativní palác s pasáží do Charvátovy ulice. Za ním řada pokračuje dvoupatrovým objektem s barokní fasádou, čp. 39-40 (na nároží Charvátovy ulice), který přibližně ve stejné době nahradí rovněž moderní činžovní a obchodní dům (dnes čp. 40). Na protějším nároží vidíme část domu s hranolovitou vížkou, čp. 58, jehož místo zaujme ve 2. polovině 20. let palác Chicago. Původní ústí Charvátovy ulice bude oběma novostavbami zastavěno, přístup z Ferdinandovy třídy bude vyřešeno průchodem. Řadu domů uzavírá v pozadí boční stěna Šlikova paláce, čp. 61. KOLOROVANÝ SVĚTLOTISK. PRAVDĚPODOBNĚ LEDERER & POPPER, KOLEM 1902 |
320 - Novorenesanční palác bývalé Hypotéční banky
Na rohu Ferdinandovy a Perlové ulice, čp. 365 a 1020, postavený v letech 1865- 1866 I. Ullmannem na místě staršího jednopatrového domu. V době pořízení snímku již tato banka sídlila ve vlastní budově na Senovážném náměstí a dům byl postupně přeměněn na bytový a obchodní. Jeho majitelem byl obchodník A. Czumpelík, který zde měl se společníkem Schneiderem i prodejnu módního zboží. Ještě v roce 1930 je zde zmiňována továrna na mosazný nábytek firmy H. Gottwald (patrně ve dvoře), není však vyloučeno, že tu byla již dříve. Další tři domy vlevo pocházejí ze starší zástavby. Na místě prostředního z nich stojí dnes novostavba z 20. let. V jejím přízemí je tiskárna F. B. Vatovce, která navazuje na tradici započatou ve 2. polovině 19. století. V popředí vidíme zajímavé seskupení dvou kandelábrů plynového osvětlení, reklamního válce a kiosku se sodovkou. SVĚTLOTISK. K. FISCHL, 1901
|
321 - Pomník J. Jungmanna a palác pojišťovny Réunione Adriatica di Sicurta (pozdější Adria), n.čp. 36
Na rohu Národní třídy (bývalé Ferdinandovy) a Jungmannovy ulice. Předtím zde stál stejně rozsáhlý starší palác, upravený po roce 1806 pro pasovského biskupa knížete L. L. Huna do klasicistní podoby. Po jeho zboření si zde uvedená italská pojišťovna postavila v letech 1923-1925 podle projektu P. Janáka a J. Zascheho svou novou budovu ve slohu připomínajícím benátské renesanční paláce. Během dalších desítek let se v objektu vystřídalo mnoho úřadů, firem a institucí. Z nejznámějších to byla firma J. Barhoň, jejíž prodejna s látkami v přízemí zabírala celé nároží zachycené na snímku, dále v prvním patře Filmový klub s kavárnou a od 60. let, po rekonstrukci sálu v suterénu, světoznámá Laterna magika. FOTOGRAFICKÁ POHLEDNICE. KOLEM 1925
|
322 - Ferdinandova třída v opačném pohledu než na obr. 319
Zleva dům čp. 417, nahrazený v roce 1905 secesním obchodním a obytným domem s průchodem do Martinské ulice. Za ním dlouhé průčelí rozložitého nájemného domu Platýz, čp. 416. Původně gotický palác s průčelím na Uhelný trh byl v 16. století přebudován pro J. Plateyse. Jeho další, klasicistní přestavba proběhla v letech 1817-1825, kdy byl objekt rozšířen a upraven na činžovní dům a vybudováno nové hlavní průčelí na Nových alejích. V roce 1847 byl celý komplex dokončen prodloužením hlavního průčelí k nově vybudovanému západnímu křídlu. Vpravo vidíme domy pocházející ještě z původní zástavby Nového Města s upravenými fasádami. Zprava, s renesančním štítem, je dům čp. 59, jehož místo zaujme v 30. letech funkcionalistická novostavba - dnes s galerií V. Opály. Výstupek s hranolovitou vížkou domu čp. 58 skrývá vchod do Charvátovy ulice. Na jeho místě stojí dnes palác Chicago. KOLOROVANÝ SVĚTLOTISK. KOLEMM 1902
|
323 - Střed Ferdinandovy třídy v pohledu od ústí Mikulandské ulice
|
324 - Kavárna Louvre v prvním patře domu n.čp. 116 na Ferdinandově třídě
V těchto místech stál středověký dům, v němž byla v roce 1421 mincovna. V roce 1786 zde byl postaven dům zvaný Kernský či stará jízdárna, který v roce 1902 vystřídala budova na snímku dle plánu F. Buldry. Kavárna, jak bylo tehdy běžné, měla nápisy i v ruštině a francouzštině, snad aby přilákala hosty ze zemí, o jejichž politickou přízeň se české země ucházely. O jisté vychytralosti majitele kavárny A. Pelze svědčí to, že ve snaze propagovat výlučně svůj podnik nechal z této reklamní pohlednice všechny ostatní firemní nápisy nad obchody v přízemí vyretušovat. Klientela této kavárny byla převážně česká - navštěvovali jí zejména milovníci šachové hry. KOLOROVANÝ SVĚTLOTISK. A. PELZ, 1907 |
Café LouvreTRADIČNÍ VELKOKAVÁRNA ZALOŽENA V ROCE 1902                   
Café Louvre na dnešní Národní třídě, která byla otevřena roku 1902, patřila vždy k nejvýznamnějším pražským kavárnám. I dnes vystoupáme do podniku v prvním patře po prostorném schodišti, jehož stěny jsou obloženy mramorem a ohraničeným těžkým kovovým secesním zábradlím, zdobeným stylizovanými větvičkami jmelí. V patře návštěvníka vítala „velkosvětská nádhera, zdůrazněná efektními žárovkami” a „černoch ve fraku”. Místnosti orientované na tehdejší Ferdinandovu třídu s velkými okny se zaoblenými rámy zahrnovaly ještě sousední budovu, směrovanou do Spálené ulice, takže výsledný prostorový dojem byl velkolepý. Dostatek přirozeného osvětlení, spousta zrcadel, jemné pastelové odstíny stěn a světlý nábytek tento dojem ještě podtrhovaly. Kavárnu Louvre navštěvovalo mnoho světově významných osobností a vzniklo zde několik spolků a organizací. Například zde v roce 1925 bratři Čapkové zakládali český „Pen Klub“. V roce 1910 zde vzniklo umělecké sdružení „Sursum“. Často sem chodíval se svými přáteli Franz Kafka a během svého pobytu v Praze 1911–1912 Albert Einstein (viz níže Známé osobnosti a Café Louvre). Život kavárny byl násilně přerušen komunistickým pučem v roce 1948 – její vybavení létalo okny ven na Národní třídu. Na kulturní kvas se obnovením podniku podařilo navázat po roce 1992, kdy zdevastované prostory prošly díky panu Sylvio Spohrovi, který kavárnu provozuje dodnes, významnou rekonstrukcí.    
Byla tak znovu otevřena kavárna, včetně možnosti zahrát si biliár. Lokál, jehož výzdoba stropů a stěn pochází z 30. let, se ovšem prezentuje v trochu pozměněné podobě. Na západní straně sálu byl oddělen menší prostor, sloužící dnes jako salonek a jedna z místností, kde se dříve hrával biliár, nyní slouží jako restaurace. Stejně jako před sto lety se Café Louvre otevírá již v osm hodin ráno, což je pro nynější pražské poměry neobvyklé, a je velmi oblíbeným podnikem obyvatel a návštěvníků města. Café Louvre Národní 22, Praha 1, 110 00 |
Známé osobnosti a Café Louvre
Svůj stálý stůl měl v kavárně český herec Eduard Vojan (1853-1920), od roku 1913 u něho sedávali němečtí spisovatelé Otto Pick a Franz Werfel. Od roku 1902 se zde pravidelně scházel německý filozofický kroužek, vyznávající učení Franze Brentana (1838-1917). Hlásili se k němu například experimentální psycholog Josef Eisenmeyer, soukromý docent Alfred Kastil, Oskar Kraus (učenec známý tím, že odmítl teorii relativity, a proslulý svou parafrází na Illiadu - vyšla pod názvem Meyriade, Berta Fantová, budoucí profesor estetiky Emil Utitz (1883-1956), Hugo Bergmann a několik významných studentů práv - Felix Weltsch, Max Brod a Franz Kafka. Brod byl však na podzim 1905 ze spolku vyloučen a Kafka ze solidarity vystoupil také. To jim nicméně nezabránilo navštěvovat svou oblíbenou kavárnu i nadále. Jak vyplývá z jejich korespondence, strávili zde například „příjemné, milé chvíle" 7. listopadu 1907 při četbě Legendárních moralit od Julese Laforgua. „Brodova" skupina zde měla pronajatou separátní klubovní místnost. Louvre byl pražskými spisovateli využíván také jako kancelář, o čemž svědčí mimo jiné Brodův dopis z května 1912, adresovaný vydavateli Axelu Junckerovi, dopisy Arneho Laurina, pozdějšího šéfredaktora Prager Presse, a Františka Langera, který psal na dopisní papír kavárny Louvre dramaturgu Františku Kohlovi. Od přelomu 19. století začaly Louvre navštěvovat dámy z vyšších společenských vrstev a postupně jej učinily i oporou hnutí za emancipaci žen. Podnik se později rozrostl o sklepní prostory budovy podobné labyrintu, ve kterých nyní mimo jiné sídlí jazzový klub. V lednu roku 1915 tam byl otevřen vinný sklípek Louvru, kterému se říkalo „Katakomby". Zde byla i „plzeňská restaurace Grand". V letech 1911-1912 působil na pražské německé universitě Albert Einstein. Patřil k pravidelným hostům úterních večerů v salónu výše zmíněné paní Berty Fantové. V kavárně Louvre na Národní třídě sedával s Georgem Pickem a s Vladimírem Heinrichem, pozdějším profesorem astronomie na české universitě. V roce 1911 byla kavárna Louvre poctěna třemi výborovými schůzemi Uměleckého sdružení Sursum. Mezi členy spolku můžeme číst jména jako Emil Pacovský, Josef Váchal, Jan Konůpek, Jan Zrzavý, E. Frynta, M. Alšová, R. Medek a další. Podle Emila Pacovského „Umění skupiny „SURSUM" jest protichůdné všem realistním směrům uměleckým, obírajíc se jedině záležitostmi duchovními a kultickými." Razítko sdružení, jakož i legitimace členů ztvárnil technikou svého osobitého dřevorytu zakládající člen sdružení Josef Váchal. 15. února 1925 se v kavárně Louvre sešlo 38 spisovatelů na ustavující valné hromadě Československého centra PEN klubu. Jeho prvním předsedou byl Karel Čapek. Čestným hostem první penklubové večeře se stal prezident republiky T. G. Masaryk. |
325 - Průhled Ferdinandovou třídou od nároží Uršulinské ulice k Ovocné
Vpravo velký Wallisův palác, čp. 138, se dvěma balkony s litinovým zábradlím a dvěma reklamami na nároží - krejčího vojenských uniforem a prodejce fotografických přístrojů Suchánka. Zleva na místě řady sedmi domů se ještě kolem roku 1830 nacházela nízká přízemní zástavba a zahrady. Objekty na snímku pocházejí většinou z údobí kolem poloviny 19. století s výjimkou prvního domu zleva, čp. 313, z roku 1861 a čp. 961 (šestý zleva), postaveného v roce 1870. Oba uvedené domy stojí dodnes, ostatní byly zbourány ve dvou údobích. Na místě čtvrtého a pátého objektu vznikly v letech 1912-1914 tři domy projektované pravděpodobně B. Hypšmanem a v období 1928-1929 pak na zbývajících dvou parcelách obytné a administrativní budovy. V čp. 984 sídlila např. anglická pojišťovací společnost a numizmatický obchod V. Chaury, v čp. 981 Štencův grafický kabinet. SVĚTLOTISK. F. J. JEDLIČKA, 1906
|
326 - Průhled Ferdinandovou třídou
Od vchodu do Šlikova paláce na nároží Spálené ulice k Národnímu divadlu, v opačném směru než na obr. 323. V popředí vidíme v té době nejužší část Ferdinandovy třídy, kde tramvaje jezdily těsně podél chodníků. To nejlépe dokumentuje, proč bylo nutné komunikaci rozšířit. Tramvajové koleje zatím ještě nevedou ze Spálené ulice k Národnímu divadlu, ačkoliv podmínky pro to již byly vytvořeny úpravou protilehlého nároží. Muž vlevo má zřejmě namířeno do Vilímkova knihkupectví, umístěného v přízemí Šlikova paláce. Jeho poslední podoba pocházela z roku 1848, kdy byl přestavěn ve slohu anglické gotiky, a stál zde až do roku 1937. Vpravo na nároží ulice Na Perštýně stojí raně klasicistní Braunerův dům, čp. 342, s proslulou kavárnou Union v prvním patře, zbořený v roce 1949. KOLOROVANÝ SVĚTLOTISK. 1904 |
327 - Ferdinandova třída od ústí Mikulandské ulice ke kostelu a klášteru voršilek
Zleva dva klasicistní domy - dvoupatrový Hartmanský, čp. 137, na jehož místě je od 60. let stále ještě proluka, a Wallisův, čp. 138, z roku 1845 na rohu Uršulinské ulice, který ustoupil paláci pojišťovny Dunaj, postavenému v letech 1928-1930 dle projektu A. Foehra. I zde došlo k posunutí uliční čáry, která navázala na linii klášterního průčelí, a k následnému rozšíření komunikace. Kostel se dvěma klášterními křídly patřil řádu voršilek, založenému v roce 1536 v Itálii. Řádové sestry se v Praze objevily v roce 1655 a na místě velkého domu hrabat Příchovských a dalších šesti objektů nechaly v letech 1674-1676 vystavět klášter a v údobí 1699-1704 i kostel podle plánů M. A. Canevalleho. Zvláštností chrámu je, že hlavní fasádu má na své boční straně. FOTOGRAFICKÁ POHLEDNICE. SNÍMEK KOLEM 1908. Z. REACH, 20. LÉTA
|
328 - Palác pojišťovny Praha na Ferdinandově třídě, čp. 1011, naproti
|
329 - Dvůr domu čp. 961 na Ferdinandově třídě
V těchto místech, před bývalým staroměstským opevněním, se nacházel vyzděný příkop. Po jeho zasypání zde přibližně do roku 1840 byla velká zahrada. Objekty na snímku pocházejí z první zástavby tohoto prostoru. Jejich přední trakt do Ferdinandovy třídy byl zbourán a na jeho místě vyrostl v roce 1870 novorenesanční palác (viz obr. 323). Původní dvorní trakty zůstaly zachovány až do 20. let, kdy zde v údobí 1925-1931 došlo k vybudování moderní pasáže se zastřešenou dvoranou (železobetonová rámová konstrukce se skleněnou výplní). Současně byl zmodernizován i přední trakt a mj. v jeho přízemí zřízeno podloubí pro chodce. V domcích na dvoře bylo několik firem, mezi nimi i pyrotechnická dílna J. Böhma, jehož zaměstnanci pózují pro fotografa s výrobky připravenými pro ohňostroj k nějaké slavnosti. Dnes je zde pasáž paláce Metro. FOTOGRAFICKÁ POHLEDNICE. SNÍMEK KOLEM 1910. Z. REACH, 20. LÉTA |
330 - Dům Topičova uměleckého závodu na Ferdinandově třídě, čp. 1010, vedle paláce pojišťovny Praha
Původně klasicistní dům ze 60. let 19. století byl v letech 1903-1906 přestavěn do secesní podoby O. Polívkou. Reliéfní výzdoba průčelí (malíř, modelka, spisovatel a filosof) zdůrazňuje poslání firmy. Přední české nakladatelství a knihkupectví provozovalo také výstavní síň s prodejem uměleckých děl. Bývalo zde na ploše 250 m² vystaveno až 1000 originálů i uměleckých reprodukcí obrazů, sochy a uměleckoprůmyslové předměty od předních umělců z českých zemí i ze zahraničí. Při přestavbě byl zmodernizován také vnitřek - budova byla vybavena ústředním topením, výtahy pro zboží a velkým ventilátorem pro přívod čistého vzduchu. Dům byl později ještě dvakrát adaptován. AUTOTYPIE. F. TOPIČ, 1908 |
331 - Začátek Ferdinandovy třídy u Národního divadla
Dva klasicistní domy vlevo před divadlem, čp. 1370 a 1369, postavil ve 40. letech 19. století známý stavební podnikatel J. Chaura (též Kaura) na části pozemku klášterní zahrady uršulinek. V souvislosti s rozšířením provozu a technického zázemí Národního divadla byly tyto domy, s dalšími za nimi, v roce 1970 zbořeny a na jejich místě vyrostl komplex zahrnující Novou scénu, zkušebny, administrativu, restaurace atd. Zprava je dům čp. 1011, ještě ve své klasicistní podobě před secesní přestavbou. V přízemí vidíme knihkupectví F. Topiče, který se o sedm let později přestěhuje do vlastní budovy v sousedství. Další budova, čp. 1009, byla postavena pro Českou spořitelnu v novorenesančním slohu na místě větší části Ellenbergovy cihelny a vápenky. Její výstavba proběhla ve dvou etapách - v letech 1858-1862 (I. Ullmann) a 1894 až 1896 (F. Schachtner). Dnes je zde sídlo Akademie věd České republiky. SVĚTLOTISK. E. SCHMIDT, DRÁŽĎANY - BUDAPEŠŤ, 1899 |
332 - Národní divadlo
Na rohu Ferdinandovy třídy a Riegrova nábřeží - pohled z nového Mostu císaře Františka. Vzniklo z dobrovolných sbírek všech vrstev národa. Novorenesanční budovu postavil na místě bývalé solnice v letech 1868 až 1881 J. Zítek, který do komplexu zahrnul i starší stavbu Prozatímního divadla (zcela vpravo). Divadlo bylo otevřeno Smetanovou operou Libuše 11. června 1881 na počest sňatku korunního prince Rudolfa a Štěpánky. Po dalších dvanácti představeních divadlo ještě během dokončovacích prací vyhořelo, ale díky nové národní sbírce bylo dle pozměněného projektu J. Schulze rychle obnoveno a znovu otevřeno 18. listopadu 1883 rovněž operou Libuše. Celkové náklady obou etap dosáhly částky téměř 3,3 miliony zlatých (císař přispěl obnosem 20 tisíc zlatých). Na malířské a sochařské výzdobě se podíleli F. Ženíšek, B. Schnirch, M. Aleš, J. V. Myslbek, V. Hynais, aj. LAKOVANÝ BAREVNÝ KOMBINOVANÝ TISK. D. KOSINER A SPOL., 1908 |
333 - Palác Lažanských
Na rohu Ferdinandovy třídy a Františkova nábřeží - pohled z nového Mostu císaře Františka. Palác vystavěl v letech 1861-1863 I. Ullmann ve slohu francouzské novorenesance na pozemku zrušeného křižovnického špitálu Anežky Přemyslovny a části bývalé Ellenbergovy cihelny a vápenky (vyráběla velmi kvalitní vápno známé v celých Čechách). Na svou dobu moderní městský palác slučoval funkci obytnou a obchodní. V přízemí vznikla roku 1881 slavná kavárna Slávia, která zejména v meziválečném období a pak v 60. letech našeho století byla jedním z hlavních středisek české inteligence. V prvním patře byly kanceláře První české pojišťovny na život. V období 1868-1869 žil v paláci B. Smetana. Po roce 1990 byla kavárna několik let mimo provoz, po renovaci pak v roce 1997 znovu otevřena. SVĚTLOTISK. UNIE PRAHA, KOLEM 1910 |
nahoru historie Nové Město pohlednice Nové Město |
