Staré pohlednice a dobové fotografie Praha   nádraží Františka Josefa I.

476 - Průčelí původní budovy nádraží FJI v pohledu od muzea

Novorenesanční objekt postavili architekti I. Ullmann a A. Barvitius v letech 1869 - 1871. Nádraží spolu s kolejištěm a sklady stálo na vinohradské straně čelem k novoměstským hradbám ještě čtyři roky, než došlo k jejich zbourání. Před nádražním objektem dlouhým 150 m byla po zbourání hradeb vybudována přístupová cesta se stanovištěm drožek a fiakrů. Ve střední části budovy byl umístěn úřad telegrafní, přednosty stanice, provozní kanceláře a policejní komisariát. Obě boční křídla byla zakončena loubím - tudy přijížděly k nádraží ekvipáže. V levém křídle se nacházely tři sály pro cestující, v pravém dvorní salon s několika přepychovými místnostmi pro urozenou klientelu. Do obou věží budovy byly zasazeny hodiny, jejichž ciferníky osvětloval plyn. Koleje pro elektrickou tramvaj zde byly položeny v roce 1897.

SVĚTLOTISK. KOLEM 1898

477 - Kolejiště nádraží FJI s paralelním kolejištěm České severní

Na snímku pořízeném z věže staré nádražní budovy vidíme kolejiště nádraží FJI s paralelním kolejištěm České severní, resp. pražsko-neratovické dráhy uprostřed. (Kolejiště pro tuto trať bylo situováno zpočátku mezi původní kolejiště nádraží FJI a vinohradský svah, s vlastní daleko skromnější nádražní budovou, výtopnou a provozními objekty.) Na snímku vidíme stav již po roce 1892, po rozšíření obou kolejišť, přeložení skladů blíže ke svahu a zřízení seřaďovacího kolejiště pro nákladní dopravu pod svahem. Vpravo se táhnou dvě řady 400 m dlouhých skladištních budov pro dopravu zboží. Karlova třída, vinoucí se v pozadí podél řady činžovních domů nahoru na Žižkov, byla překlenuta pěti krátkými mosty. Třemi z nich, poblíž výtopny, opouštěla trať České severní dráhy prostor nádraží směrem na Neratovice.

SVĚTLOTISK. SNÍMEK KOLEM 1898. F. J. JEDLIČKA, KOLEM 1904

478 - Snímek kolejiště pořízený z Jungmannovy třídy z místa nad vjezdem
do Vinohradského tunelu

Kolejiště bylo až do vybudování nového nádraží nekryté, k vlakům se přicházelo přes koleje. Vlevo za slepou kolejí vidíme skladiště tzv. rychlozboží (viz obr. 475), vpravo již vzpomínaná skladiště sloužící potřebám obou drah. Strážní domek v popředí střeží vstup do nádraží - druhý na jeho severním konci byl poslední, sto třicátý devátý na trati Vídeň - Praha. Pěkný výhled na ruch v kolejišti byl z oken domu čp. 94 (vlevo), postaveného v roce 1882 A. Wiehlem.

SVĚTLOTISK. SNÍMEK KOLEM 1898. K. BELLMANN, 1902

479 - Zadní trakt původní budovy a kolejiště nádraží FJI v pohledu od Vinohrad

Původní počet 9-11 kolejí pro osobní i nákladní dopravu byl sice v roce 1892 rozšířen, ale v důsledku postupného zaústění dalších tratí a vzrůstajících nároků na přepravu zboží bylo na konci 90. let 19. století rozhodnuto řešit situaci radikálně - výstavbou nové nádražní budovy se současným vyloučením nákladní dopravy. Snímek je výmluvným svědectvím neutěšených kapacitních poměrů na nádraží těsně před jeho přestavbou v roce 1901. Všimněme si ještě svažující se přístupové cesty ke skladům od Jungmannovy třídy, která probíhala podél nádraží a vyústila na jeho druhém konci do Karlovy třídy na Žižkově. Tudy přijížděly do areálu nádraží povozy a nakládaly ze skladů zboží, přivážené sem vlaky ze všech koutů monarchie i Evropy.

SVĚTLOTISK. K. BELLMANN, 1900

480 - Snímek ze stejného stanoviště jako na obr. 478, ale přibližně o sedm
let později

Nová nádražní budova se ještě dostavuje, ale klenbová konstrukce nad kolejištěm o délce 235 m, šířce 76 m a výšce 18 m je již hotová. Je tvořena 21 dvojitými oblouky o rozpětí 33,3 m. Nýtovanou ocelovou konstrukci zhotovila firma S. Bondy. Na její výrobu spotřebovala 2 tisíce tun ocele, 1,2 milionu nýtů, 18 tisíc m² zinkového plechu na střešní krytinu a přes 200 kusů velkoplošných skleněných tabulí na zasklení obou průčelí. Vlak, který právě vyjíždí z nádraží, je tažen nákladní lokomotivou řady 73, která byla v období 1885-1909 dodávána asi osmi firmami. V Praze - Libni ji vyráběla První českomoravská továrna na stroje v letech 1901-1909. Byla stavěna na posun, s max. rychlostí 40 km/hod. Před domem čp. 97 je zadní trakt Nového německého divadla (za zdí), jehož představení byla občas rušena nepříjemným pískotem lokomotiv.

LAKOVANÝ BAREVNÝ KOMBINOVANÝ TISK. D. KOSINER A SPOL., 1907

481 - Snímek přibližně ze stejného stanoviště jako na obr. 476

Přestavba nádraží byla zahájena v roce 1901 zbouráním jeho severovýchodního křídla. Následně bylo postaveno severovýchodní křídlo nové budovy, zakončené mohutným administrativním blokem. U severovýchodní věže staré budovy vznikl provizorní vchod do areálu nádraží, který sloužil svému účelu prakticky až do vybudování střední části nového nádraží. Unikátní snímek dokumentuje právě tento stav: torzo staré budovy ještě s oběma věžemi, ale již zbavené obou bočních křídel, severovýchodní část nové budovy a provizorní vchod uprostřed. O šetrnosti našich předků názorně svědčí hromady starých cihel, pocházejících ze zbouraného jihozápadního křídla, pečlivě naskládaných a nejspíše použitých při nové výstavbě.

KOLOROVANÝ SVĚTLOTISK. 1903-1904

482 - Blízký záběr právě dokončeného severovýchodního křídla, administrativní budovy a provizorního vchodu na nádraží (vpravo)

Už z přibližně jedné třetiny postaveného objektu si mohli cestující i kolemjdoucí učinit představu o monumentalitě a architektonických kvalitách nového nádraží. V bohatě zdobeném secesním slohu jej navrhl K. Fanta s přizváním nejvýznačnějších umělců. Malířskou výzdobu provedli V. Jansa a F. Fröhlich, sochařskou H. Folkman, F. Krauman, J. Pikart, S. Sucharda, L. Šaloun, B. Šimonovský a Č. Vosmík. Drožky čekající na vlak vytvářejí atmosféru ospalého klidu - nedejme se však mýlit, práce probíhají se stejnou intenzitou, ale nyní již na jihozápadním křídle (viz obr. 483).

SVĚTLOTISK. 1903-1904

483 - Impozantní severovýchodní křídlo nové budovy s administrativním blokem v pohledu od severozápadu

Střední část starého nádraží s věžemi je již zbouraná - v pozadí vyrůstá jihozápadní administrativní blok s kostrou věže. Za povšimnutí stojí, že ani tak grandiózní stavba nebyla pro bezprostřední okolí ohrožením klidu, čistoty a pořádku. Vzpomeňme zde jeden z dobových skandálů, který souvisí s nádražím, přesněji s jeho sochařskou výzdobou. Již při dokončování tohoto bloku ozdobeného nezahalenými skulpturami se ozvaly hlasy moralistů, reprezentovaných katolickým tiskem. Po dostavění střední části, jejíž dvě věže byly zakončeny korunami, nesenými krásně urostlými a rovněž nahými postavami bájných Atlantů, kampaň požadující jejich zahalení narostla do obludných rozměrů. Případem se zabývali na nejvyšších místech, avšak zdlouhavě a bezvýsledně. Poté, co se Atlantů zastal věcně argumentující sochař S. Sucharda, skandál začal utichat a nakonec Atlanti zůstali tak, jak je stvořil jejich autor.

SVĚTLOTISK. V. KRÁTKORUKÝ, 1905

484 - Právě dostavěné jihozápadní křídlo s administrativním blokem těsně před zahájením výstavby střední části v pohledu od muzea

Ze staré nádražní budovy zůstala již jen malá část jihozápadního křídla s loubím, u kterého navíc chybí jeden z nosných sloupů a část tympanonu. Bylo třeba je odstranit, aby nepřekážely výstavbě nového administrativního bloku. Jednopatrová budova pak dosluhovala v této amputované podobě ještě nějakých 20 let, než byla po odstranění loubí přestavěna do modernější podoby. Za administrativním blokem již vyrůstá ocelová konstrukce, která mohutným dvojobloukem překlenula rozšířené a nově upravené nástupiště (viz. obr. 480).

KOLOROVANÝ SVĚTLOTISK. F. J. JEDLIČKA, KOLEM 1906

485 - Restaurace I. a II. třídy

V bloku severovýchodního křídla nové budovy se nacházela také restaurace I. a II. třídy. Umělecká výzdoba i zařízení prostorově předimenzovaného sálu bylo stejně noblesní jako v ostatních částech nového nádraží. A lze předpokládat, že i obsluha a kvalita pokrmů byly na úrovni - o to se jistě dobře staral nájemce restaurace František Zavřel.

SVĚTLOTISK. KOLEM 1905

486 - Mohutná střední část nové budovy

V závěrečné, zhruba dva roky trvající etapě přestavby byla postavena mohutná střední část nové budovy se vstupní halou a průchodem na nástupiště. Nový nádražní komplex, oproti původním 150 m delší o 64 m, také svou výškou a hmotou působil impozantněji. A tak bylo dílo po osmi letech, při nepřerušovaném provozu, v roce 1909 dokončeno. Vzpomeňme ještě stavitelů, kteří stavbu prováděli - zaslouží si to. Byli to A. Elhenický a V. Gregor. Nádraží pak sloužilo svému účelu v této podobě až do roku 1977, kdy se rozšířilo o novou odbavovací halu se současným napojením na jednu z tras metra. Původní Fantova budova teprve čeká na důkladnou rekonstrukci. Nádraží se po rozpadu monarchie přejmenovalo po americkém prezidentovi na Wilsonovo. Za protektorátu a v údobí tzv. budování socialismu to bylo Hlavní nádraží, dnes má název Hlavní - Wilsonovo.

SVĚTLOTISK. V. KRÁTKORUKÝ, 1910-1912

nahoru    historie Hybernská ulice    pohlednice Hybernská ulice