Hybernská ulice nebyla vytyčena hned při vzniku základní uliční sítě Nového Města v roce 1348, ale přibližně o 30 let později, pravděpodobně v souvislosti se vznikem Králova dvora - staroměstského sídla Václava IV., na jehož místě dnes stojí secesní Obecní dům. Ulice měla přesný východozápadní směr a plynule navazovala na Celetnou ulici. Parcely zde byly rozlehlé a hluboké. Komunikační význam ulice dokládá i její výstavnost, dosud je zde zachováno několik palácových staveb.
Hybernské ulici se ve středověku říkalo Dlážděná nebo Horská. První z názvů napovídá, že jako jedna z mála ulic středověké Prahy byla vydlážděna, druhý, že tudy z města vycházela cesta na Kutnou Horu. Jedním z historických názvů ulice byla i Svatoambrožská podle kláštera ambrosiánů, založeného roku 1355 Karlem IV. Ten zanikl již za husitských válek. Před polovinou 17. století se na tomto místě usídlili františkáni z Irska, kterým se u nás říkalo podle místa původu Hyberni (Irsko, latinsky Hibernia). Vystavěli zde novou klášterní budovu a kostel, který byl za josefínských reforem roku 1786 zrušen. Budovy včetně kostela byly přestavěny klasicistně v prvním desetiletí 19. století pro úřední potřeby a celnici.
Hybernskou ulici od 40. let 19. století charakterizuje nádraží Státní dráhy (dnes Masarykovo). Stavělo se v letech 1844-1845 na spoře zastavěném území mezi ulicemi Hybernskou a Jezdeckou (dnes Havlíčkovou). Přitom byl prolomen hradební pás obepínající tehdy Prahu. Dne 20. srpna 1845 zde Pražané slavnostně přivítali první vlak.
Veškerý obsah těchto webových stránek je chráněn autorským právem. Kopírování, rozšiřování či jakékoli jiné zužitkování obsahu je bez souhlasu autorů zakázáno. Porušení autorských práv a neoprávněné užití obsahu těchto webových stránek je postižitelné v občanskoprávním i v trestním řízení.