Staré pohlednice a dobové fotografie Praha nádraží Františka Josefa I.
EDMUND ORIÁN: NÁDRAŽÍ FRANTIŠKA JOSEFA I.
V roce 1868 měla Praha dvě nádraží: nádraží Státní dráhy na Novém Městě a nádraží České západní dráhy na Smíchově. Rychlý a bouřlivý rozvoj průmyslu, zájmy podnikatelů a ostatně i zájmy státu si ale vyžadovaly další rozšíření dosavadní železniční sítě. Bylo třeba spojit jednotlivé průmyslové oblasti s Prahou, propojit je navzájem a zapojit do sítě mezinárodní. Nejdříve bylo ale nutno spojit Prahu tzv. jižní cestou přímo s Vídní. Společnost dráhy Františka Josefa I. (dále jen FJI), založená v roce 1869, se rozhodla vybudovat toto spojení přes České Budějovice co nejdříve. Řízení se ujali již známí železniční podnikatelé bratři Kleinové a V. Lanna, takže práce na dráze se ještě téhož roku mohly rozběhnout naplno.
Po překonání mnoha technických problémů (mosty přes Sázavu a Botič, zpevnění příkrých údolních svahů u Senohrab, tunel ve vinohradském masivu) byla trať v roce 1871 zdárně dokončena. Současně se zahájením prací na trati začala i výstavba nového nádraží. Bylo situováno na ploše 100×850 m do prostoru mezi Koňskou a Novou bránou, kde se v té době ještě táhly městské hradby. Místo bylo vybráno znamenitě - blízko k Václavskému náměstí, v budoucnu pak bude přímo uprostřed Velké Prahy. Součástí nádraží se od roku 1872 stalo mnohem skromnější nádraží pražsko-neratovické dráhy. Po vybudování Pražské spojovací dráhy byla v roce 1888 zahájena osobní doprava mezi nádražím FJI a smíchovským nádražím České západní dráhy. Tím vlastně začaly provozní problémy na nádraží FJI.
V roce 1892 se sice původní kolejiště rozšířilo, také přeprava zboží přešla do sousedních skladů neratovické dráhy, ale bylo to jen dočasné řešení. Čím dál víc se uvažovalo o vyloučení předimenzované nákladní dopravy a přeměně nádraží FJI na ústřední nádraží pro osobní dopravu. Nebylo to však možné provést bez další, tentokrát již důkladné přestavby, jejíž dominantou se měla stát nová nádražní budova. Přestavba celého areálu a výstavba nového nádraží proběhla podle velmi důmyslného plánu v letech 1901-1909 za plného a nepřerušeného provozu. Současně bylo rozšířeno kolejiště a vybetonované nástupiště zakryto obrovitou ocelovou konstrukcí.