Staré pohlednice a dobové fotografie Praha   Malá Strana 3/3

61 - Tržiště ve stejnojmenné ulici

Snímek z dolního konce tržiště, které zde ústí do ulice Karmelitské. Na konci ulice vlevo, již mimo záběr, se nachází palác Schönbornský, dnes velvyslanectví USA. Mírně stoupající ulice je na malostranské poměry celkem široká. Měšťanské domy mají jednoduchá průčelí a nevyznačují se zvláštní výstavností. Pravá strana zástavby ulice stojí vlastně v místech bývalého příkopu a přemyslovských gotických hradeb, které tudy probíhaly. Po odstranění hradeb a zasypání příkopu byly prodlouženy parcely, které původně zasahovaly jen k hradbám a na kterých stály měšťanské domy s průčelími obrácenými na Malostranský rynk. V jižních částech prodloužených parcel pak byla postupně vybudována pravostranná zástavba tržiště. Malostranské tržiště se původně nacházelo na Malostranském rynku. Teprve v roce 1784 bylo přemístěno do této ulice. Na snímku pořízeném dopoledne kolem desáté hodiny (viz stíny) vidíme jen několik stánků se slunečníky, neboť v tu dobu již na tržišti nebývalo tak živo. Oproti trhům na Starém a Novém Městě bylo toto tržiště podstatně menší. Přesto Malostranským postačovalo, ostatní zboží nakupovali v krámcích. Ty byly na Malé Straně skoro v každém domě, stejně jako provozovny s různými službami. Část jedné z nich vidíme na záběru vpravo – mandl J. Žáka. Pózující dětičky předvádějí tehdejší dětskou módu – skupina bosonohých uprostřed patřila nepochybně k sociálně slabším, zatímco tři vyšňořená dítka s kloboučky (na záběru vlevo) prozrazují spíše rodiče majetnější.

SVĚTLOTISK. K. BELLMANN, 1899

62 - Průhled Mosteckou bránou do Ulice k mostu, směrem západním

Snímek zachycuje tehdejší ráz poměrně krátké ulice, která ústí na Malostranské náměstí. V pozadí je dobře vidět dům U Petržilků s arkýřem, čp. 272, a zvonice chrámu sv. Mikuláše na náměstí. Přes Karlův most a ulicí jezdily tramvaje oběma směry až do roku 1908. Nad kolejištěm jsou na drátech zavěšena zajímavá elektrická osvětlovací tělesa, která nevidíme na následujících třech starších snímcích. To dosvědčuje, že sem byla nainstalována patrně nedlouho před pořízením tohoto záběru.

LAKOVANÝ BAREVNÝ KOMBINOVANÝ TISK. D. KOSINER A SPOL., 1908

63 - Severní strana Ulice k mostu

Jde o velmi starou zástavbu, během staletí buď nahrazovanou novostavbami (zejména po požárech) nebo upravovanou slohovými přestavbami. Zprava dvojdům U sv. Salvátora a Černý medvěd, čp. 54 a 53. V přízemí je vidět papírnictví Josefa Švába Malostranského s vystavenými pohlednicemi a kuplety, které vydával a prodával. Šlo převážně o žertovné pohlednice, jejichž náměty zadával k zpracování známým i méně známým pražským malířům, např. M. Alšovi, K. V. Muttichovi a Jirasovi. Zejména proto je umělecká úroveň těchto pohlednic značně rozdílná. Šváb je začal vydávat kolem roku 1890 a na Světové výstaviště v Paříži v roce 1900 získala jeho kolekce nejvyšší ocenění – Grand Prix.

KOLOROVANÝ SVĚTLOTISK. PRAVDĚPODOBNĚ E. ČÍŽEK, KOLEM 1898

64 - Ulice k mostu

Pohled přibližně od středu ulice směrem západním k Malostranskému náměstí a chrámu sv. Mikuláše. Vlevo portál Kaunického paláce, čp. 277, který v roce 1780 projektoval A. Schmidt v duchu klasicistního dekorativismu - dnes velvyslanectví Jugoslávie. Dům s arkýřem v pozadí, zvaná U Petržilků, stojí již na Malostranském náměstí. Zprava je vidět trochu vysunuté dlouhé průčelí Malostranské záložny z roku 1895, postavené na místě tří domů v této ulici a jednoho na Malostranském náměstí (viz obr. 74).

SVĚTLOTISK. E. SCHMIDT, DRÁŽĎANY – BUDAPEŠŤ, 1898

65 - Pouliční ruch v Ulici k mostu

Pohled od západu k mosteckým věžím a Karlovu mostu. Vpravo před Juditinou věží stojí Saský dům, čp. 55, původně gotický, který v 2. polovině 14. století patřil saským vévodům. Kolem roku 1590 byl renesančně přestavěn. Dnešní podoba domu je klasicistní z let 1826-1828, kdy J. Chaura odstranil renesanční štíty a místo nich přistavěl další patro. Do roku 1899 zde bylo knihkupectví F. Kytky (viz nároží budovy zcela vpravo), potom J. Švába Malostranského, který sem přesídlil z krámku z druhé strany ulice. V této ulici byly soustředěny nejlepší malostranské obchody, podobně jako na hlavních třídách Starého i Nového Města. Vpravo ulice Lázeňská, odkud vyjížděly valníky s železničními vagony a zabočovaly doprava na Karlův most (viz text u obr. 43.).

KOLOROVANÝ SVĚTLOTISK. H. Z. ZANU, 1899

75 - Sněmovna království Českého

Komplex bývalého Thunovského paláce, čp. 176, patří k největším v Praze a zaujímá celou východní stranu Sněmovní ulice. Na parcele dlouhé bezmála 100 m stálo původně pět středověkých domů, jejichž slučováním, postupnými dostavbami, přestavbami i úpravami vznikla objemná budova se složitou vnitřní dispozicí. Hlavní stavební vývoj prodělal palác v baroku, kdy jej koupil rod Thunů. Původně barokní průčelí dostalo později klasicistní vzhled při zachování dvou barokních portálů. Palác má dva dvory a labyrint chodeb s velkým počtem místností. V roce 1799 prodala hraběnka Thunová palác českým stavům. Od roku 1861 zde zasedal Sněm království Českého a od roku 1918 po nějakou dobu revoluční národní shromáždění Československé republiky. V současné době je palác sídlem parlamentu České republiky. Vlevo vidíme jednu z typických pražských litinových plynových luceren.

SVĚTLOTISK. L. J. ČECH, KOLEM 1900

76 - Sněmovní ulice

Pohled přibližně z poloviny délky ulice směrem k jihu. Vlevo je část průčelí sněmovny, uprostřed zadní dvoutrakt paláce Smiřických v Thunovské ulici, která protíná ulici Sněmovní. Na konci západní strany ulice, v těch místech zúžené (za lucernou), vidíme bok budovy C. a k. zemského místodržitelství, čp. 1. Poblíž vpravo je portál vchodu rohového domu U zlatého stromu, nebo též Kolovratského, čp. 177, bývalé fary sv. Mikuláše. Do míst na záběru se dle novějších průzkumů klade vznik nejstaršího pražského tržiště a města vůbec.

LAKOVANÝ BAREVNÝ KOMBINOVANÝ TISK. D. KOSINER A SPOL., 1908

78 - Pětikostelní náměstí

Dnes Sněmovní ulice. Zcela nesprávný a dlouho používaný název, který vznikl v 17. století doslovným překladem jména tehdejšího majitele několika zdejších domů - Fünfkirchena. Pět kostelů tu nikdy nestálo. Pouze dva a v dávných dobách - sv. Ondřeje a sv. Martina. Zprava dům zv. Turkova hlava, čp. 164, původně gotický, asi z přelomu 14. a 15. století, dále Zlatá labuť, jeden z nejzachovalejších pražských renesančních domů. Přes ulici vlevo dům U kominíků, čp. 171. Když se díváme na tento poklidný kout, ani bychom neřekli, že tudy procházely nejstarší dějiny města. Přes náměstí vedla ve středověku cesta k jižní bráně Pražského hradu, zazděné v době Karla IV.

LAKOVANÝ BAREVNÝ KOMBINOVANÝ TISK. D. KOSINER A SPOL., 1908

79 - Pohled ze středu Thunovské ulice směrem západním

Připomínající uličky italských a chorvatských měst. Zejména v této a pokračující části má ulice stísněný charakter a je rozepřena prampouchy. Vlevo zadní trakt budovy C. a k. zemského místodržitelství, čp. 1, bývalé jezuitské gymnázium. Uprostřed záběru v pozadí je východní renesanční průčelí domu Zlatý kapr, čp. 181. Úzký vysoký dům vystupuje do ulice, čímž ji zužuje a s prampouchy vytváří jakoby dvakrát překlenutou chodbu. Před jeho průčelím je dnes umístěn pomník anglického politika W. Churchilla. Zprava průčelí domu Stará fara, nebo též U zlatého domu, čp. 178, za ním dům U bílého slona.

KOLOROVANÝ SVĚTLOTISK. R. SVOBODA, KOLEM 1908

88 - Jedna z pražských sběren lotynky v Prokopské ulici

Poblíž jejího ústí do Karmelitské. Lotynka byla oblíbenou zábavou všech vrstev obyvatelstva. Tipovalo se pět čísel z devadesáti. Kromě možnosti výhry měla lotynka pro většinu těch, kdo jí propadli, v sobě i něco tajemného a magického. Věřilo se, že vysokou výhru je možno získat vnuknutím, které přichází podvědomě ve snu. V souvislosti s tím se zvýšila poptávka po snářích, které byly v Čechách známy již od poloviny 16. století. Kromě lotynky existovaly současně i různé loterie. Např. losy loterie ve prospěch české dětské nemocnice v Praze v roce 1913-1914 stály 1 korunu a hlavní výhra byla 40 000 korun. Loterijní úřad na Karlově náměstí vydával v té době také propagační pohlednice s portréty některých hlavních výherců i s jejich jmény, městem odkud pocházejí a sumou, kterou vyhráli.

HLUBOTISK. SNÍMEK KOLEM 1890, FOTOGRAF F. WANNER. UNIE PRAHA, ZAČÁTEK 20. LET

89 - Pracovna dívčího sirotčího ústavu sv. Notburgy

Kde se právě provádějí ruční práce. Chovanky ústavu šily na strojích a hrálo se přitom i na klavír. Ústav vedly a vyučovaly v něm milosrdné sestry. Z výrazu tváří dívek lze vyčíst spokojenost a pohodu, svědčící o laskavých výchovných metodách řádových sester. Kontrastuje to s uspěchaností, nervozitou i značnou vytížeností dnešních pedagogů.

SVĚTLOTISK. KOLEM 1925

90 - Pohled od jihu na domek snad zahradníka, pavilon a skleník
v Schönbornské zahradě

Uprostřed v pozadí je téměř nezřetelná střecha Schwarzenberského paláce na Hradčanech. Revers skrývá zajímavý text - syn píše tatínkovi: „ Zde zasílám ti pohled ze zahrady hrabat Schönbornů, který jest vzat tvým aparátem.“ Je to příklad zaslání fotografie jako pohlednice. Na snímku je s největší pravděpodobností K. Tomsa. Ten fotografii vyrobil, signoval a odeslal do lázní Letiny u Blovic otci, řediteli V. Tomsovi, který zde pobýval v době školních letních prázdnin.

FOTOGRAFICKÁ POHLEDNICE. FOTOGRAF PRAVDĚPODOBNĚ K. TOMSA. 1912

91 - Dívčí sirotčí ústav sv. Notburgy ve Šporkově ulici, čp. 321

Pohled na jihozápadní průčelí. Dům zvaný Šporkovský má pozdně barokní průčelí s nádhernou štukovou výzdobou. Původně se nazýval U dvou zlatých, či žlutých lvů. Od roku 1835 byl v majetku Pražského spolku paní sv. Notburgy ku vzdělání v umělých pracích ženských pro osiřelé dívky. Tento ženský spolek byl založen v roce 1813. Uvnitř byla kaple sv. Notburgy s obrazem od F. Čermáka. Vpravo část průčelí zajímavého domu U kameníka (viz obr. 92).

SVĚTLOTISK. KOLEM 1925

92 - Dům U kameníka ve Šporkově ulici, čp. 320

Jde o velký objekt palácového typu a nepravidelného tvaru. Severním průčelím směřuje do Janské ulice, východním do ulice Šporkovy (na snímku). Toto úzké průčelí bohatě zdobené štukem patří k nejvýznačnějším na Malé Straně. Letopočet 1729 nad portálem prozrazuje, kdy byl dům zvýšen a přestavěn do podoby vrcholného baroka. Vlevo roh Ústavu sv. Notburgy, vpravo s předzahrádkou dům Bílá voda, čp. 319, jehož původní pozdně barokní průčelí bylo klasicistně upraveno. Jde o další příklad malebného malostranského zákoutí, kde je na malé ploše soustředěno několik architektonických zvlášť hodnotných objektů. Pohlednice je zajímavá tím, že ji vydalo umělecké družstvo Artěl, založené avantgardními pražskými umělci (P. Janák a V Hofman) v roce 1908. Výrobní program družstva byl poměrně široký a zahrnoval moderní umělecké předměty jako nábytek, textilie, tapety, keramiku a také pohlednice. Družstvo se sídlem v ulici Na Příkopě zaniklo v roce 1934.

KOLOROVANÁ LITOGRAFIE. AUTOR KRESBY M. H. ARTĚL., 1915

100 - Pohled ulicí Karmelitskou

Pohled také směrem severním k chrámu sv. Mikuláše a k průlomu U klíčů (bližší záběr viz obr. 94). Vlevo rozsáhlé průčelí německého ústavu pro vzdělání učitelů, čp. 528. Ve vnitřním areálu bylo německé gymnázium, kde studoval i Dr. M. Tyrš, první náčelník Sokola. Nad stroze funkční budovou vidíme vrchol štítu kostela P. Marie Vítězné, v němž se nachází světoznámá soška Pražského Jezulátka. Vpravo nárožní Rohanský dům, čp. 386, vzniklý spojením a přestavbou dvou domů v roce 1787. V ulici jsou koleje pro dvousměrný tramvajový provoz. Tramvaj jede k jihu na již elektrifikované trati z Malostranského náměstí na Smíchov. Toto spojení zde bylo vybudováno po první etapě zbourání domů U klíčů s jistým zpožděním - provoz byl zahájen až v červnu 1901.

SVĚTLOTISK. KOLEM 1902

101 - Průhled Karmelitskou ulicí od průlomu U klíčů k Újezdu

Zleva na nároží ulic Prokopské a Karmelitské vidíme dům U zlatého pštrosa, čp. 376, původně ze 14. století, adaptovaný v roce 1884 na hotel Garni. Dalším v řadě je dům U černého lva, též palác Thun-Hohenštejnský z roku 1747, čp. 379, a za ním Velký Musconský palác. Uprostřed se nachází bývalý kostel sv. Maří Magdaleny. Ještě v roce 1740 měl kostel nádherné barokní průčelí se dvěma cibulovými věžemi. V době pořízení snímku byl již celý objekt upraven na četnická kasárna. Na přelomu století se o bezpečnost v monarchii staraly dvě složky: policie a četnictvo. Policie působila ve městech (v Praze bylo tehdy přes 1000 strážníků), četnictvo na venkově. Zprava dům U zlaté koruny, čp. 375, kde je kancelář sdružení pražských špeditérů a v přízemí uzenářství. Před ním stojí vůz firmy F. Zátka, výrobce a dodavatele sodovky. Dále vidíme palácový objekt se sídlem technického od boru C. a k. zemského místodržitelství, za ním špitál zvaný Petřín.

SVĚTLOTISK. F. J. JEDLIČKA, 1905

102 - C.a k. česká reálná škola v ulici Novodvorské, čp. 457,
dříve reálné gymnázium

Budova byla postavena v roce 1876, v roce 1880 ji navštívil císař František Josef I. Uvnitř prostorné budovy je nádherné schodiště a kaple sv. Václava. Za ní stojí dvoupatrový dům hraběte E. Chotka, kromě jiného i majitele Novodvorského panství u Kutné Hory. Od tohoto panství byl odvozen i název ulice. Vzadu ji uzavírá nízký jednopatrový domek, čp. 464, v němž měl ateliér dvorní fotograf a člen obecního zastupitelstva J. Eckert (1833-1905). Počátkem 90. let 19. století začal dokumentovat pražské čtvrtě určené k asanaci a z jeho pozůstalosti pochází velká část starších snímků vydaných Z. Reachem ve 20. letech. Vlevo v pozadí vystupuje do ulice bývalý dům Markvartský, čp. 462, který ji také podstatně zužuje.

SVĚTLOTISK. KOLEM 1908

103 - Zahradní hostinec Na Nebozízku, nazývaný také Haasenburk, čp. 411

Stojí ve svahu Petřína blíže vrcholu, pod horní stanicí lanové dráhy. Ještě kolem roku 1800 tu byla vinice, kterou vedla vzhůru stezka klikatá jako nebozez. V té době vinici získal knihtiskař B. Haase (†1824), po němž se začal nazývat i objekt hostince. Po sjednocení městské správy (1784) začala oblast Petřína až na výjimky pustnout. Teprve v 1. polovině 19. století byla v její horní části, a zejména ve svahu pod Nebozízkem, zahájena sadová úprava se záměrem zřídit zde rekreační oblast jako protiváhu hustě obydleným částem města. Těmto kultivovaným plochám se od roku 1882 začalo říkat Petřínské sady. Sem začaly směřovat kroky stále většího počtu Pražanů v době volna, zejména mileneckých dvojic. Následně zde byly uístěny technické atrakce konce 19.století (rozhledna, lanová dráha, zrcadlové bludiště). Na záběru na pozadí je vidět prosklená veranda, která poskytovala nejen nevšední pohled na Prahu, ale také na pohybující se vozy lanové dráhy.

SVĚTLOTISK. 1901

104 - Lanová dráha na Petřín, trať a dolní stanice

Lanová dráha na Petřín byla postavena v roce 1891 z iniciativy Klubu českých turistů v souvislosti s výstavbou Petřínské rozhledny a konáním Jubilejní zemské výstavy. Na trati dlouhé 397 m s výškovým rozdílem 102,2 m a stoupáním 26 stupňů se na společném laně s využitím systému vodní převahy pohybovaly dva vozy s nádržemi na 7 krychlových metrů vody. Princip spočíval v tom, že vůz s naplněnou nádrží při sjíždění vytáhl svou váhou vůz jedoucí v protisměru nahoru. Na trati byly tři kolejnice (jedna společná), uprostřed s Abtovou výhybnou, aby se vozy mohly vyhnout. Jízda trvala 6 minut, jízdné v roce 1891 bylo nahoru 12 krejcarů, dolů 6 krejcarů, zpáteční lístek 15, později 12 krejcarů. Vpravo nahoře je vidět Petřínská rozhledna, vysoká 60 m, jejíž výstavba byla inspirována pařížskou Eiffelovou věží. Těšila se nebývalému zájmu Pražanů i návštěvníků Jubilejní výstavy, neboť z jejího ochozu byl a je úchvatný pohled nejen na celou Prahu, ale široko daleko až k hraničním horám na severu Čech. Na vrchol rozhledny mohli návštěvníci vyjet i výtahem poháněným plynovým motorem, v roce 1900 za 1 korunu.

SVĚTLOTISK. SNÍMEK KOLEM 1900, POHLEDNICE VYDANÁ KOLEM 1910

105 - Gotický, původně románský kostelík sv. Jana Křtitele Na prádle

Stojí na rohu Říční a Všehrdovy ulice na Újezdě ve středu malebné skupiny domků. Bývalý farní kostel je vlastně posledním pozůstatkem středověké vesnice Újezd, ležící mimo přemyslovských hradeb Nového Města pod hradem. Pochází z počátku 12. století a kolem byl původně hřbitov. V roce 1660 byl u kostela zřízen malostranský špitál (viz následující záběr), jehož část je vidět v pozadí vpravo od kostela ve Všehrdově ulici. V době pořízení snímku byl v dávno zrušeném kostelíku sklad i prodej uhlí. Zcela vpravo vidíme část nárožního domu čp. 446, který v roce 1585 koupila malostranská obec a postoupila ho svému písaři J. Kocínovi z Kocínova na 23 let ke svobodnému užívání. Dům se také nazýval Osecké prádlo, neboť v něm byla jeden čas skutečně prádelna J.Holovského (zbořen v roce 1903).

SVĚTLOTISK. K. BELMANN 1900

106 - Pohled do dvora bývalého špitálu, později zvaného Na prádle, čp. 440

Jde vlastně o nádvoří kostela sv. Jana Křtitele (ten stojí vpravo mimo záběr). Celý rozlehlý dům, v půdorysu přibližně ve tvaru l, vlevo s renesanční sloupovou pavlačí, postavil kolem roku 1660 G. de Capauli. Většinu záběru zaujímá jeho severovýchodní pavlačové křídlo. Vlevo pod dvěma arkádami vidíme přístavky, které sloužily jako sklepy nebo kůlny. Kostel a špitál, v němž žilo kolem čtyřiceti zchudlých malostranských měšťanů, byly zrušeny v roce 1784. Oba objekty pak v roce 1787 koupil měšťan F. Vogl a upravil na prádelnu. Podle ní dům i kostel získaly přezdívku Na prádle. V době pořízení snímku zde již nebyl ani špitál, ani prádelna a v domě bydleli obyčejní nájemníci. Možná i drožkař, kterého vidíme na dvoře při údržbě svého vozu.

SVĚTLOTISK. A. L. KOPPE. 1905

107 - Začátek Chotkovy třídy

Pohled od malostranského nábřeží směrem západním. Ulice navazuje na Most císaře Františka (dnes Legií) a končí u Újezdských kasáren. V úseku na záběru je třída značně široká, neboť řada domů vlevo (ve stínu) byla postavena v době, kdy zde stál původní řetězový most, jehož konstrukce, včetně ukotvení řetězů, zasahovala až k ulicím Královské (předtím Mostecké) a Všehrdově, neboli k úrovni rohu prvního domu zprava, čp. 560. Tedy daleko za dnešní nábřežní zdí. Snímek ukazuje stav po nahrazení řetězového mostu dnešním kamenným (v roce 1901), po zasypání prohlubní bývalého vklíněného předmostí a celkovém vyrovnání terénu. Tři nárožní domy na pohlednici patří ke kvalitnější občanské zástavbě poslední čtvrtiny 19. století.

SVĚTLOTISK. K. BELMANN 1905

108 - Pohled Chotkovou třídou od Újezdu směrem východním k Mostu
císaře Františka

Ulice vznikla téměř celá až v polovině 19. století v souvislosti s výstavbou řetězového mostu v roce 1841, o který se zasloužil zejména hrabě K. Chotek. Zahrady a pozemky v těchto místech byly v roce 1839 rozparcelovány s ohledem na nově vytyčenou osu příští ulice. Dva domy vlevo i vpravo, až po Šeříkovou ulici, patří k prvním zde postaveným. Jde o domy tzv. kasárenského typu, který se v poněkud razantnější podobě ujal jako úsporné projektové schema pro sociálně motivovanou zástavbu, např. také Karlína a Žižkova. V pavlačových cihlových domech s nádvorními křídly jsou byty většinou bez koupelen a záchodů (ty se nacházejí na konci pavlačí a křídel). Za posledním domem vpravo, čp. 530, jsou ještě nezastavěné parcely. Pozdější zástavbu, avšak z druhé strany, vidíme na předchozím záběru. Jižní, pravá strana ulice dnes patří k Smíchovu.

SVĚTLOTISK. F. J. JEDLIČKA 1901

109 - Pohled na jižní část Újezdských kasáren z Chotkovy třídy

Vlevo stojí krásný litinový sloup s členitým ozdobným rámem, označující jednu ze zastávek městské veřejné dopravy. Nápis na tabuli prozrazuje, kam směřovaly trasy tramvají, které tudy jezdily. Na této stanici se nastupovalo do vozu jedoucího vlevo na Smíchov nebo vpravo na Malostranské náměstí. Na portálu kamenné zdi kasáren jsou reklamní a směrové tabule k lanové dráze, rozhledně, kavárně a restauraci na Petříně. Zcela vlevo je nárožní dům čp. 419 s obchodem paní Kejřové. V domě bydlel od roku 1845 známý francouzský vědec J. Barrande, jemuž posluhovala matka spisovatele J. Nerudy. Nelze si nevšimnout, že ženy svými dlouhými sukněmi "zametaly" pražské chodníky i ulice. Jisté je, že pražské komunikace byly tehdy daleko čistší než dnes.

SVĚTLOTISK. KOLEM 1903

110 - Újezdská kasárna ve stejnojmenné ulici

Polední záběr na východní průčelí kasáren, čp. 413. Byly vystavěny kolem roku 1712 na místě částí Vinice pod Petřínem F. Fleischmanna st. z Thunbachu. Na severu a jihu byly zakončeny krátkým příčným traktem, v roce 1775 pak zvýšeny o patro. Zajímavostí jinak fádní, striktně funkční stavby byly dvojice komínů vyčnívající v pravidelných rozestupech, určující vlastně šířku ubikací. Dvůr kasáren se zvýšenou úrovní byl od ulice oddělen kamennou zdí. Na rozdíl od předchozího záběru jsou zde dobře vidět i koleje přímé tramvajové linky Smíchov - Malostranské náměstí. Pod vchodem do kasáren je jedna z jejích stanic. V kasárnách se 9. července 1834 narodil básník a spisovatel J. Neruda. Jeho rodiče tu měli kantýnu. Kasárny byly zbořeny v roce 1932.

KOLOROVANÝ SVĚTLOTISK. SNÍMEK KOLEM 1902. F. J. JEDLIČKA KOLEM 1906

111 - Albrechtovy kasárny

Rozlehlý areál objektu byl vystavěn v roce 1890 v poněkud honosnějším provedení, než bylo u jinak typizovaných kasárenských budov Rakousko-Uherska zvykem. Po vzniku Československé republiky (1918) byly přejmenovány na Štefánikovy. Dnes je zde Justiční palác. Před budovou stál po roce 1945 sovětský tank č. 23, který v květnu uvedeného roku údajně přijel jako první na pomoc revoluční Praze. Po převratu v roce 1989 se zjistilo, že tank byl ve skutečnosti vybrán náhodně. V roce 1990 byl některými radikálními poslanci tehdejšího Federálního shromáždění natřen na růžovo jako protest proti přetrvávajícím symbolům minulého režimu a krátce nato odstraněn. Prostranství před palácem, původně bezejmenné, se postupně nazývalo náměstí Štefánikovo, Sovětských tankistů, nyní Kinských.

SVĚTLOTISK. K. BELMANN 1903

112 - Pohled od vchodu Albrechtových kasáren do ulice Újezd směrem severním

Kasárny byly pojmenovány po významném rakouském vojevůdci arcivévodovi Albrechtovi. Ulice na pohlednici je nesprávně označena jako Mostecká. Ta ve skutečnosti probíhala vpravo o jeden blok domů dál kolem průčelí zadního traktu kasáren. Zleva jsou nové činžovní domy n.čp. 600-595 zasahující až k Újezdským kasárnám, jejichž jižní příčný trakt vidíme v pozadí. Blízko nich stála v ulici Újezdská brána, zbořená v roce 1892. Před ní byl hluboký hradební příkop, který sloužil okolnímu obyvatelstvu za nedovolenou skládku a v zimě mládeži jako kluziště. Přímo proti fotografovi kráčí vojín, patrně do nejbližšího hostince za rohem.

KOLOROVANÝ SVĚTLOTISK. K. BELMANN 1900

1    2    nahoru