Staré pohlednice a dobové fotografie Praha Ferdinandova třída
PhDr. JAN JUNGMANN: FERDINADOVA TŘÍDA
Ferdinandova třída byla pojmenována na počest císaře Ferdinanda V. Dobrotivého, který vládl v letech 1835-1848, zemřel roku 1875 na odpočinku na Pražském hradě a byl pokládán za přítele Čechů. Původní pojmenování V nových alejích (také Nové aleje) mělo ulici odlišit od Starých alejí (Na Příkopě). V roce 1919 se Ferdinandova třída přejmenovala na Národní.
Také Ferdinandova třída vznikla zasypáním hradebního příkopu, rozdělujícího Staré a Nové Město. Dvě věže středověkého opevnění se dosud zachovaly ve dvoře bloku mezi Národní třídou a Bartolomějskou ulicí. Brzy po svém vzniku roku 1781 byla nová ulice osázena dvojí řadou lip - poslední zde vydržely do roku 1864. Odlišný vzhled měla část ulice nacházející se poblíž Vltavy, kde se ještě nějakou dobu udržely zbytky příkopu, naplněné odpudivými odpadky. Periferní vzhled úseku mezi kostelem sv. Voršily a Vltavou příliš nezměnilo ani dokončení Mostu císaře Františka a Františkova nábřeží ve 40. letech 19. století. V místech dnešního Národního divadla stávala erární solnice a v jejím okolí byly neupravené parcely. Protější staroměstskou stranu zabírala do roku 1858 Ellenbergova cihelna a vápenice s přístavem. Od 17. století tu býval také křižovnický špitál zrušený za Josefa II. a zbořený při stavbě Františkova nábřeží. Ve středověku zde stávaly lázně, o jejichž vlastnictví se přeli Staroměstští s Novoměstskými. Ještě kolem roku 1830 tvořily převážnou část staroměstské strany Nových alejí zahradní zdi. Podobně jako v případě Starých alejí (ulice Na Příkopě) se k Novým alejím dlouho otáčelo Staré Město zády, zatímco Nové Město sem hledělo čelem. Proto také bylo možno dlouhou dobu nalézt výstavnější stavby jen na novoměstské straně - honosnější domy na staroměstské straně byly spíše výjimkou.
Situace se změnila v 60. letech 19. století, kdy na staroměstské straně postupně vyrostly reprezentativní novorenesanční objekty od I. Ullmanna, zejména však po roce 1868, kdy byl položen základní kámen k Národnímu divadlu. Tím se i Ferdinandově třídě dostalo monumentálního architektonického zakončení a z prostoru kolem divadla se stal „salon Prahy“. Celá třída se stala oblíbeným českým korzem, německé korzo bylo i nadále v ulici Na Příkopě.