Staré pohlednice a historické fotografie Prahy  stará Praha

S pohlednicemi se setká každý člověk již v dětském věku. Najde je zpravidla uložené v krabici, ve skříni, na půdě, prostě všude tam, kam jsou odkládány nepotřebné věci, s nimiž se však nerad loučí. Pohlednice tak mohou být vedle knihy pohádek, slabikáře a všudypřítomné televizní obrazovky prostředkem prvního poznávání okolního světa, památek a přírodních krás rodné země i cizích krajů. S přibývajícím věkem mu pohlednice může být vzpomínkou na jeho nejbližší, známé, přátele, na prožitky štěstí a radosti, studijní pomůckou i předmětem sběratelské vášně. Pro nás Čechy jsou zajímavé staré pohlednice českých a moravských měst a mezi nimi pochopitelně i Prahy, jako města hlavního, největšího a na památky nejbohatšího.

Rozvoj řemesel, průmyslu a obchodu, uplatňování technických novinek, výrazné změny v sociální struktuře obyvatelstva, stále silnější proces urbanizace a modernizace města, to vše jsou charakteristické rysy vývoje staré Prahy a většiny předměstských obcí, které Prahu obklopovaly v 2. polovině 19. a na počátku 20. století.

Přestože v tomto údobí se stará Praha výrazně změnila, měla oproti jiným evropským velkoměstům co dohánět. Z rozvíjejícího se průmyslu to bylo především strojírenství a posléze elektrotechnický a automobilový průmysl, které Praze vtiskly pečeť významného průmyslového centra ve střední Evropě. Tomu zákonitě odpovídalo následné, až překotné zakládání bank a jiných peněžních ústavů.

Měnil se však i samotný vzhled staré Prahy. Postupně se zbavovala barokního opevnění, na přelomu obou století byly některé její části asanovány a na místě zbořené staré zástavby vyrůstaly nové budovy nebo parky. Pro stále bohatší kulturní život města měly velký význam nově postavené budovy divadel, muzeí a koncertních síní, které jsou samy o sobě vynikajícími architektonickými památkami. Novorenesanční objekty Národního divadla, Rudolfina, Národního muzea, Městského muzea a Uměleckoprůmyslového muzea znamenaly nebývalé posílení českého národního života. Nové německé divadlo (dnešní Státní opera) zase jazykově podpořilo německy mluvící obyvatelstvo Prahy. Na období historizujících slohů navázala počátkem 20. století secese a v celé Evropě ojedinělá kubistická architektura.

Zbourání hradeb urychlilo integrační proces předměstských obcí s Prahou na poli hospodářském, politickém i kulturním. Administrativně však většina těchto obcí k Praze připojena nebyla pro jejich úzké, lokálně patriotické zájmy.

Přesto se však území Prahy zvětšilo o připojené obce Vyšehrad, Holešovice-Bubny a Libeň. Z potřeb rostoucího města vznikla hromadná městská doprava nejprve zavedením koňské tramvaje roku 1875, později tramvaje elektrické. K modernizaci města přispělo i zavádění elektřiny a nahrazení staršího plynového osvětlení pražských ulic a náměstí obloukovými lampami Františka Křižíka. Železniční doprava se rozvinula ještě dříve, v 60. a 70. letech 19. století. S železniční dopravou byl bezprostředně spjat rozmach poštovních služeb, k nimž patřilo také zavedení korespondenčního lístku, od něhož byl již jen malý krůček k používání pohlednic. Všechny tyto změny napomohly k růstu počtu obyvatel Prahy a jejich předměstských obcí. Ze 157 tisíc v polovině 19. století vzrostl počet obyvatel před 1. světovou válkou na více než 600 tisíc. Zatímco ve vnitřní Praze se již nezvyšoval (v některých jejích částech dokonce začal mírně klesat), v předměstských obcích, především na Žižkově a Královských Vinohradech, naopak rostl přímo závratnou rychlostí. Podíl německého obyvatelstva se od poloviny 19. století zmenšoval - v samotné Praze klesl v roce 1860 na 13,7 procent a těsně po skončení 1. světové války na pouhá 4,6 procenta. Ve společenském a kulturním životě Prahy se uplatňovaly především střední měšťanské vrstvy, ale ke slovu přicházelo i stále početnější dělnictvo. Přímo impozantní byl rozmach české kultury, školství a vědy, pro něž se Praha stala přirozeným centrem. Pozoruhodným jevem, dnes ve světě stále více oceňovaným, byla koexistence a rozvoj tří národních kultur - české, německé a židovské a jejich vzájemné pozitivní ovlivňování. Bylo tomu tak ve sféře hudební, výtvarné, divadelní, ale nejvíce v oblasti literatury. Právě na přelomu 19. a 20. století se z Prahy do světa vydala řada německy píšících spisovatelů a básníků židovského původu. Nejtalentovanější a nejznámější z nich byl bezpochyby Franz Kafka.

Taková byla stará Praha na přelomu 19. a 20. století. Zachycují ji tak nejen dobové turistické bedekry, vzpomínky současníků, noviny, zažloutlé fotografie či nejstarší roztřesené filmové záběry, ale také pohlednice, na nichž jsou reprodukovány staré fotografie, obrazy, kresby nebo grafické listy. Někdy známe fotografickou či obrazovou předlohu k těmto pohlednicím, v mnoha případech však tomu tak není a taková pohlednice je pak unikátním pramenem k historii našeho hlavního města. Ať již jde o první nebo druhou skupinu pohlednic, poučený pozorovatel z nich dokáže při podrobné prohlídce vyčíst mnohé zajímavé detaily, které zběžnému pohledu uniknou. Pohlednice nás totiž pravdivě informují o celkovém vzhledu ulic, náměstí a jednotlivých domů, o stavu zástavby a architektuře významných památek, často nenávratně ztracených. Nabízí se proto využití pohlednic jako pramene poznání o staré zmizelé Praze právě v době, kdy ji velké asanační zásahy k nepoznání změnily. Nesmírnou hodnotu těchto pohlednic si uvědomujeme zejména při prohlížení záběrů uliček, prostranství a koutů bývalého židovského ghetta, stejně jako blízké staré zástavby v okolí Mariánského náměstí na Starém Městě.

Z dobových snímků na nás dýchá poklidná až ospalá atmosféra některých ulic a zákoutí, jindy naopak čilý ruch v hlavních obchodních ulicích a na tržištích. Na ulici pózují takřka všechny sociální vrstvy a věkové kategorie pražského obyvatelstva. Na domech a nad výkladními skříněmi obchodů visí vývěsní štíty nejrůznějších velikostí a provedení, s informacemi někdy velmi pozoruhodnými. Pohlednice často přinášejí svědectví i o nejrůznějších událostech - návštěvách významných osob, pohřbech, katastrofách, slavnostech, velkých reprezentačních výstavách, sportovních akcích apod., vypovídají však i o každodenním, všedním životě. Předvádějí trhovce a trhovkyně na Havelském tržišti, pražské typy a figurky, sázející do c. k. loterie, návštěvníky restaurací a hospod a desítky dalších zajímavostí. Dovídáme se z nich o dopravním ruchu staré Prahy, v němž právě ustupující koňskou tramvaj nahrazuje tramvaj elektrická. Ulice jsou zaplněny koňskými povozy, dvoukolovými kárami, ale také prvními automobily. Registrujeme změny vltavských nábřeží, nové mosty přes řeku a lodní dopravu na Vltavě. Před našimi zraky se tak pomalu rodí moderní velkoměsto.

Při prohlížení starých pražských pohlednic prožívají radost nejen historici města a umění, památkáři a etnografové, ale i milovníci historických a uměleckých památek, sběratelé pohlednic, filatelisté, turisté - prostě všichni, kdo mají rádi naše hlavní město, jehož vývoj je tak pevně spjat s dějinami českého národa a státu. Všem jmenovaným přeji příjemně strávené chvíle poučení, pohody, ba přímo radosti nad touto knihou.

III - Pohlednice s motivem sv. Jiří zabíjejícího draka Vydaná k oslavě 60. výročí založení čítárny a posluchárny Spolku německých studentů v Praze. Natištěné letopočty současně souhlasí s 60. výročím panování císaře Františka Josefa I., které se v roce 1908 okázale slavilo v celé říši. Existuje i varianta této pohlednice pouze s letopočtem 1848. Toho roku uplynulo půl tisíciletí od založení Univerzity Karlovy v Praze, kde od počátku studovali i němečtí studenti. BAREVNÁ LITOGRAFIE. AUTOR KRESBY J. JÍLOVSKÝ. TISK A. HAASE. 1908

IV - Pohlednici k Všestudentské slavnosti v roce 1909 Málo známá secesní kresba dívky v kroji od Alfonse Muchy na příležitostné pohlednici k Všestudentské slavnosti v roce 1909. Jde o velmi vzácnou, dnes se již téměř nevyskytující pohlednici. Je možné, že šlo o majáles, který se mohl konat na Žofíně, v Strakově akademii či ve Stromovce. Výtěžek z prodeje této pohlednice připadl akademickému domu. Je možné, že tím byla míněna Českoslovanská akademie v Resslově ulici, která byla součástí Svazu českoslovanského studentstva. BAREVNÁ LITOGRAFIE. AUTOR KRESBY A. MUCHA. TISK POLITIKA. SVAZ ČESKOSLOVANSKÉHO STUDENTSTVA, 1909

nahoru | stará Praha   historie starých pohlednic