Staré pohlednice a dobové fotografie Praha Podskalí
PhDr. KATEŘINA BEČKOVÁ: PODSKALÍ
Již název napovídá, že legendární Podskalí bylo osadou nacházející se „pod skálou“. V tomto případě šlo o skálu vyšehradskou a pás vltavského pobřeží táhnoucí se od ní k severu, téměř k Šítkovským mlýnům. Tradičním zaměstnáním obyvatel Podskalí bylo plavení dřeva a obchod se dřevem i další práce, které s řekou souvisely, jako ledování a pískaření, rybaření a prodej ryb.
Rybářská vesnice Podskalí existovala na tomto místě již před založením Nového Města, poté však byla pojata do obvodu novoměstských hradeb. To však nemělo žádný vliv na základní tvar půdorysu původní osady, který se nezměnil prakticky až do jejího zániku. Půdorysné schéma bylo velmi jednoduché. Podskalí mělo dvě dlouhé ulice souběžné s řekou a příčné krátké uličky, které se postupně vyvinuly z cestiček mezi domy, zahradami a ohradami s dřívím.
Je zřejmé, že osada na vltavském břehu trpěla každoročními povodněmi, ale postihly ji i další katastrofy. Roku 1420 byla vypálena Zikmundovými vojáky a v době třicetileté války vydrancována. Teprve období baroka, které znamenalo zvýšený stavební ruch a s ním poptávku po dodávkách dřeva, přineslo prosperitu. Velké plavecké domy při břehu v 17. a 18. století dostaly barokní podobu, která zůstala v podstatě zachována až do asanace.
Platilo pravidlo, že pouze ten obyvatel Podskalí, k jehož domu náležel současně kus břehu, mohl provozovat plaveckou živnost. Plavecké domy byly v Podskalí největší a nejvýstavnější a byly soustředěny v asi 900 m dlouhé Podskalské ulici, která měla vlastně jen jednu stranu, neboť druhou tvořil břeh řeky. Počet plaveckých domů nepřesáhl v žádném období čtyři desítky. Za jejich zadním průčelím se zahradou a dvorem, kde terén již mírně stoupal, byly drobné domy řemeslníků a dělníků. Přes ulici směrem k řece ještě patřily k plaveckým domům ohrady s rampou pro vytahování klád z vody.
Zánik Podskalí způsobila regulace vltavských břehů. Výstavba bezpečných nábřežních zdí definitivně oddělila bývalou plaveckou osadu od řeky. Jako první zanikla v období let 1876-1878 část Podskalí v okolí Moráně, v souvislosti s vybudováním mostu Palackého a jeho předmostí. Soustavná asanace území pak probíhala v letech 1904- 1914. Při velkorysé urbanistické úpravě prostoru pod Emauzy podle projektu B. Hypšmana byla roku 1924 zbořena poslední skupinka domů na sníženém terénu původní Podskalské třídy. Dodnes z celého Podskalí zbyl jen kostelík sv. Trojice v ulici Trojické a budova bývalé podskalské celnice na Výtoni - v současné době muzeum Starého podskalí.