Staré pohlednice a dobové fotografie Praha   Nerudova ulice

Její předchůdkyní byla prastará cesta existující dávno před vznikem města. Podél ní se postupně začaly objevovat shluky domků a snad i dvorců. Souvislejší zástavba vznikla nejdříve v dolní části komunikace po vybudování přemyslovských hradeb. V další, horní části pak až po postavení hradeb gotických za Karla IV. Do 16. století se její dolní polovina, od Malostranského náměstí ke kostelu P. Marie, nazývala Strahovská po stejnojmenné bráně v prvním gotickém opevnění z dob krále Přemysla Otakara II. (stála v ulici poblíž kostela P. Marie). Horní části ulice za touto bránou (chodilo se tudy ke klášteru na Strahově), nacházející se již mimo hradby města, se od 14. do 17. století říkalo Na dláždění. Stará Strahovská brána, nazývaná i Černá po barvě zdiva, později i Hansturkovská podle vedlejšího hostince Hanse Turka, byla zbourána až v roce 1711, kdy již dávno nesloužila svému účelu. V místech, kde stála, je dodnes patrný ozub, který dělí ulici na přibližně stejné poloviny.

Později měla celá ulice jméno Ostruhová, které vzniklo zkomolením výstižného německého názvu Sparrengasse. Ve stále strměji stoupající ulici bývaly totiž položeny trámy, resp. břevna (Sparre = břevno), aby se tažná zvířata zapřažená do potahů měla o co opírat. Své dnešní jméno nese od roku 1895 po českém básníkovi a spisovateli Janu Nerudovi (1834-1891), který tu dlouho žil a který se mimořádným způsobem zasloužil o literární zachycení Prahy své doby.

Památnou a malebnou ulici, která je předposledním úsekem Královské cesty, lemuje mnoho měšťanských domů a dva nádherné paláce - Morzinský (dnes rumunské velvyslanectví) a Thun-Hohenštejnský (dnes italské velvyslanectví). Výtvarný charakter ulice dovršilo baroko, které v mnoha případech svými fasádami jen zahalilo původní renesanční, někde i gotické zdivo domů. Tento ráz zůstal ulici dodnes díky převážně citlivým rekonstrukcím a obnovám, provedeným zejména v posledních desetiletích.

pohlednice Nerudova ulice