Staré pohlednice a dobové fotografie Praha   asanace Josefova

O asanační zákon usilovala Obec pražská již od poloviny 80. let 19. století. Teprve v únoru roku 1893 byl však říšskou radou přijat. Zákon se týkal především vytyčení asanačního obvodu, kam kromě celého území Josefova byly zahrnuty i k němu přilehlé části Starého Města, a forem vyvlastňování, nezbytného pro demolici určených objektů. Cílem asanačního podniku bylo vybudování nové reprezentativní obchodní a obytné čtvrti v samém jádru Prahy v sousedství Staroměstského náměstí. Asanační obvod zahrnoval plochu ohraničenou z jedné strany Vltavou a z druhé linií probíhající Platnéřskou ulicí, severní stranou Staroměstského náměstí a Dlouhou třídou; spadalo do něj 584 popisných čísel, z nichž 260 příslušelo do Josefova.

Bourání započalo roku 1896 v místech ústí hlavní třídy nové čtvrti do Staroměstského náměstí. Měla být široká 24 m a upravena po vzoru pařížských bulvárů či vídeňské Ringstrasse. Trasa nové ulice nerespektovala původní uliční síť a byla v podstatě průlomem do historického půdorysu. Po obou stranách takto vzniklé Mikulášské ulice pak kupodivu nová zástavba zachovává průběh původních ulic, i když ve vyrovnaných a rozšířených liniích. Během prvních tří let byly zbořeny ulice jižně od Široké třídy a přes bouřlivé protesty veřejnosti i zástavba pěti domů severní strany Staroměstského náměstí a budovy benediktinského kláštera u sv. Mikuláše.

Po roce 1900 postupovala asanace k severozápadu, na východě zatím nepřesáhla Cikánskou ulici. V letech 1907-1908 byly bourány nejzápadnější části asanačního obvodu, včetně staroměstských ulic Kaprové a Platnéřské, roku 1909 pak blok mezi Hampejskou a Břehovou ulicí a od téhož roku i část Josefova a přilehlých staroměstských ulic východně od Cikánské. Průběžně byly uvolněné a upravené parcely prodávány stavebním podnikatelům a zastavovány novostavbami, jejichž architektonický vzhled od historizmu po secesi sám vypovídá o časovém průběhu asanace. Asanační mašinérii zabrzdila 1. světová válka, avšak poté se na vytyčeném území podle prodloužených zákonů bouralo dále, i když v nejvýchodnější části v okolí Anežského kláštera již regulační plán dodržen nebyl.

Souběžně s asanací se překotně bouralo i v jiných místech historické Prahy. Tato rozsáhlá proměna pražské zástavby vyvolala intenzívní odpor kulturní veřejnosti, zformovaný od roku 1900 do silného hnutí Za starou Prahu. Avšak žádný z tehdejších protestů nebránil zástavbu bývalého ghetta, neboť její hrůzný stav nedovoloval na záchranu ani pomyslet.

pohlednice asanace Josefova